1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 0.00 (0 Votes)

V praxi je v poslední době velice často diskutována otázka týkající se problematiky odpovědnosti poskytovatelů služeb, u kterých dochází k ukládání informací uživateli internetu.

 

Prioritně je tato oblast upravena Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES o určitých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodního styku v rámci vnitřního trhu, kde se mimo jiné pod pojem služby informační společnosti řadí služby poskytující informace on-line, služby spočívající v předávání informací prostřednictvím komunikační sítě, služby spojené s poskytováním přístupu ke komunikační síti nebo se shromažďováním informací poskytovaných příjemcem služby.

Směrnice o elektronickém obchodu byla do českého právního řádu implementována v podobě zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), jež ve vztahu k odpovědnosti poskytovatelů služeb za ukládání obsahu informací poskytujících uživatelem stanoví v ustanovení § 3 zákona následující:

„Poskytovatel služby, jež spočívá v přenosu informací poskytnutých uživatelem prostřednictvím sítí elektronických komunikací nebo ve zprostředkování přístupu k sítím elektronických komunikací za účelem přenosu informací, odpovídá za obsah přenášených informací, jen pokud:

a, přenos sám iniciuje,
b, zvolí uživatele přenášené informace, nebo
c, zvolí nebo změní obsah přenášené informace.

Ustanovení § 5 zákona pak stanoví, že „poskytovatel služby, jež spočívá v ukládání informací poskytovaných uživatelem, odpovídá za obsah informací uložených na žádost uživatele, jen: 
a, mohl-li vzhledem k předmětu své činnosti a okolnostem a povaze případu vědět, že obsah ukládaných informací nebo jednání uživatele jsou protiprávní, nebo
b, dozvěděl-li se prokazatelně o protiprávní povaze obsahu ukládaných informací nebo o protiprávním jednání uživatele a neprodleně neučinil veškeré kroky, které lze po něm požadovat, k odstranění nebo znepřístupnění takovýchto informací.“

Přičemž je nutno poukázat i na skutečnost, že ustanovení § 6 zákona stanoví, že „ poskytovatelé služeb zároveň nejsou povinni:

a, dohlížet na obsah jimi přenášených nebo ukládaných informací,
b, aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávní obsah informace.“

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že poskytovatel služby není povinen a priori aktivně vyhledávat příspěvky uživatelů s protiprávním, lživým, či jinak poškozujícím obsahem. Je však povinen se zabývat podněty směřujícími k protiprávnímu obsahu a po prokázání závadnosti obsahu zveřejněné informace učinit vhodné kroky k jeho odstranění či blokaci, a to nejen v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona, ale i s principy obecné odpovědnosti dle ustanovení § 415 zákona č. 40/1964 Sb.,  občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů.

Problematickou v praxi však může být otázka posouzení protiprávnosti obsahu uloženého uživatelem. Sporu nebude například v situaci, kdy obsahem uloženým uživatelem bude video, u kterého bude na první pohled patrné, že zasahuje do autorských práv dle zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona či osobnostních práv dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.

Zde bych si dovolila odkázat na ustanovení § 5 odst. 1 písm.a, zákona, ze kterého vyplývá, že podmínka vzniku odpovědnosti poskytovatele služeb je založena na principu nevědomé nedbalosti. Z daného tedy vyplývá, že poskytovatel služeb odpovídá i v případě, kdy sice o protiprávním charakteru ukládané informace či protiprávní povaze jednání daného uživatele nevěděl, nicméně to s ohledem na předmět své činnosti a okolnosti a povahu případu vědět mohl. Poskytovatel může argumentovat ustanovení § 6 zákona, na základě kterého není povinen dohlížet na obsah ukládaných informací ani aktivně vyhledávat skutečnosti poukazující na protiprávní obsah informace, avšak znění podmínky ustanovení § 5 odst. 1 písm. a, zákona se v žádném případě nevyhne.

Mnohem složitější pak bude situace, kdy je protiprávnost podložena pouze subjektivní domněnkou zúčastněných osob, jež není na první pohled patrná. Návod na obecné posouzení, podle kterého by se jednotlivé případy kvalifikovaly, neexistuje.

V případě nahlášení protiprávního obsahu zveřejněné informace by měl poskytovatel služby v prvé řadě učinit potřebné kroky k odstranění či blokaci takovýchto informací. Je-li sám na pochybách, že je předložená informace protiprávní, je vhodné se obrátit na oznamovatele se žádostí o kvalifikované doložení důkazů potvrzujících protiprávnost, na jejichž základě přistoupí k odstranění či blokaci protiprávních informací.

V krajním případě v případném sporu o naplnění podmínky protiprávnosti kvalifikovaně rozhodne soudní orgán rozsudkem.

Pro E-Bezpečí:
JUDr. Zdenka Nováková, Ph.D.
Univerzita Palackého v Olomouci
Online poradna E-Bezpečí