Zřejmě jste také zaregistrovali nedávná soudní rozhodnutí, která dávají uživatelům Internetu právo, či přesněji řečeno možnost žádat za určitých okolností o to, aby informace, které se jich týkají, nefigurovaly ve výsledcích vyhledávání. Pokud nyní jásáte nad tím, že budete moci odstranit pro sebe nepříjemné výsledky z vyhledávání, a tak například skrýt, co jste na Internetu dělali před pár lety, či jak se o vás psalo, příliš nejásejte.
Google je totiž lepší nekrotit. A i když ve zmíněných soudních rozhodnutích nejde jenom o něj, ale o všechny vyhledávače, primárně „postiženým“ je pochopitelně ten největší, což je právě Google. A zatímco se firmy a organizace snaží vesměs o to, aby informace o nich, přesněji jejich oficiální prezentace byly mezi výsledky vyhledávání na prvních místech, zdá se, že nyní budou moci „žádat“ o to, aby zde přinejmenším určité informace nebyly vůbec.
Na první pohledy to vypadá jako vítězství práv uživatelů nad korporacemi, které si z nich udělaly zdroj příjmu, cílovou skupinu na kterou směřují masivní množství reklamy (více o posledních rozhodnutích třeba zde http://businessworld.cz/bezpecnost/prekvapive-rozhodnuti-soudni-dvora-eu-muzete-pozadat-google-o-vymazani-vysledku-s-odkazy-na-osobni-udaje-11652 ). Ve skutečnosti je ale taková snaha přinejmenším problematická, a to především a zejména s ohledem na práva těchto uživatelů více, než na zájmy korporací. Pokusme se to vysvětlit.
Možnost zmizet…
Ačkoli vyhledávače původně vznikly jako jeden z mnoha nástrojů práce s internetem, postupně se staly jeho naprosto klíčovým faktorem. Dostupnost informací na Internetu je prakticky vzato podmíněna jejich přítomnosti ve vyhledávači a dá se říct, že informace, která v něm nefiguruje, může být tak těžko nalezitelná, že než vynaložení masivního úsilí se může zdát, jako by zde vůbec neexistovala. To neznamená jen tolik, že zůstane skryta náhodnému publiku a „široké veřejnosti“, ale také orgánům a institucím, které na vyhledávačích závisí, byť si to třeba neuvědomují. Může také zůstat skryta médiím, rešeršistům, a dokonce i orgánům veřejné moci, protože i ony do jisté míry na fungování vyhledávačů závisejí, samozřejmě ne jako orgány, ale jako lidé, kteří v nich pracují, a kteří nástroje jako Google používají pro svou práci. Šance „ztratit se“ z Google je tak ve skutečnosti mnohem více, než jen možností minimalizovat svou viditelnost na Internetu pro omezený okruh osob, ale pro velmi široké spektrum orgánů a institucí, které pro svou práce tak či onak používají standardní nástroje. Stále to zní lákavě?
Křehká stabilita
Takřka každý dnes ví, že Internet je decentralizovaným systémem vzájemně propojených počítačových sítí. Vyhledávače tvoří svorník těchto sítí, jsou prakticky jediným nástrojem, který umožňuje využívat síť jako zdroj nových informací. Způsob, kterým pracují s obsahy, zdaleka není dokonalý, a bylo by možné zdárně debatovat o tom, nakolik je demokratický, faktem ale je, že představuje dlouhodobě vytvářenou, křehkou, stabilitu. Stabilitu, ve které většina subjektů používajících internet považuje výsledky vyhledávání za dostatečně stabilní a spolehlivé proto, aby se jimi mohla řídit, aby je mohla využívat jako validní zdroj informací. Snahy firem o lepší postavení v rámci vyhledávače tuto důvěru nenarušují, protože pokročilý uživatel je stále schopen např. formulovat vyhledávací dotaz tak, aby je eliminoval. Avšak možnost odstranění výsledku je pro takovou stabilitu problém.
Jinak řečeno, snadno by mohla vést k situaci, kdy se na práci vyhledávače nebude možné spoléhat. Protože taková situace již kdysi panovala, a tehdy existovaly nástroje umožňující jí kompenzovat, je pravděpodobné, že by se začaly v dokonalejší podobě používat i nyní. Tím by ale brzy vznikla sorta uživatelů, kteří by byli schopni s nimi pracovat, a pak drtivá většina těch, kteří ne. Jinak řečeno, každé vymazání výsledků by z principu nebylo stoprocentní, ale lišilo by se, kdo takto ztracený výsledek vidí, a kdo ne. Systém, o kterém si již nyní dá pochybovat, nakolik je a nakolik není demokratický, by se stal dozajista nedemokratickým, protože přístup k informacím by se lišil dle schopností a ochoty uživatele pracovat s pokročilými nástroji ještě více, než je tomu dnes. Křehká stabilita, ve které je vyhledávač de facto arbitrem, neutrálním bodem stojícím mezi a nad různými zájmy by byla narušena.
Prázdno
Google má historickou zkušenost se zajímavou, ale mimořádně neúspěšnou službou, kterou byla sociální síť Wave. V době, kdy jí firma vytvořila, šlo o lákavou věc, o níž byl obrovský zájem. Bohužel tehdy nastavené podmínky pro vstup do této služby způsobovaly, že zatímco „před dveřmi“ se tísnily tisíce členství lačných uživatelů, dovnitř bylo vpouštěno jen minimální množství, prakticky zlomek z tohoto počtu. Ve výsledku zájem o službu postupně klesal, protože „připuštění“ uživatelé nebyli schopni generovat dostatečné množství zajímavého obsahu, a tím se propadala ochota nových uživatelů službu využívat. Nakonec prostě bylo prázdno, což vedlo k faktickému ukončení projektu, a mimo jiné i díky tomu si dnes pod pojmem sociální síť představujeme daleko spíše konkurenční Facebook, než jednoho z pokračovatelů Wave, což je systém Google+. Lekce získané z neúspěchu Wave platí i pro obsah ve vyhledávači. Přinejmenším, avšak ne pouze tím, že aby lidé vnímali nástroj, v tomto případě vyhledávač, jako důvěryhodný, nesmí na něj být uplatněny příliš restriktivní nástroje kontroly. Možnost odstraňovat výsledky v tzv. „oprávněných případech“ je ale právě takovýmto nástrojem.
Co více, vede k tomu, že kromě několika málo skutečně oprávněných situací, které lze doložit soudně vede nezadržitelně k tomu, že počet snah o odstranění výsledků začne nezadržitelně růst. A s tím bude klesat závažnost dat, které si uživatelé budou přát odstranit. To neznamená, že nakonec by ve vyhledávačích zůstalo podobné prázdno, jako kdysi v Google Wave, nebo že by se jejich obsah časem zredukoval na oficiální placené PR prezentace, ale kvalita by byla dotčena, a to značně.
Ochrana obětí
Role vyhledávačů jako arbitra internetového obsahu je nejpodstatnější pro ty jeho uživatele, kteří mají nejvíce omezené možnosti jeho využití, typicky pro oběti trestných činů, a pro oslabené skupiny, které mohou takto získávat informace. I když by právě ony měly být možností odstraňovat výsledky chráněny, právě jejich možnost o to žádat je a vždy bude nejvíce omezená. Naproti tomu možnosti pachatelů jsou daleko větší. Když se před několika léty pokusila společnost Microsoft omezit množství nevyžádané pošty na Internetu tím, že zavedla „digitální známky“, byli prakticky jediným, kdo tuto technologii používat rozesílatelé spamu. Je jisté, že v případě masivního omezování vyhledávaného obsahu by tomu bylo podobně. A proto je nejenom pro ochranu obětí trestné činnosti, ale zejména pro udržení křehké rovnováhy v moři internetových dat pro všechny výhodnější Google (a další) nekrotit.
Pro E-Bezpečí,
PhDr. Vojtěch Bednář