26.10.17

Právě jsme vydali 2 nové letáčky, zaměřené na problematiku nebezpečných výzev v online prostředí a na tzv. fake news.

Celý článek...

20.10.17

Projekt E-Bezpečí vydává novou aplikaci pro tablety IPAD. K dispozici je zbrusu nové prostředí, seznamující s rizikovým chováním v prostředí internetu. Aplikace je k dispozici ZDARMA v AppStore.

Celý článek...


21.06.17

Europol v těchto dnech vydává report "Online sexual coercion and extortion as a form of crime affecting children" zaměřený na oblast online vydírání v prostředí internetu. Ve zprávě se opírá…

Celý článek...

09.05.17

Jak s dětmi hovořit o "modré velrybě"? Metodický materiál ke stažení.

Celý článek...


Víte o tom, že je říjen Evropským měsícem internetové bezpečnosti?
 
Podporujeme










Banner


Právo na ochranu osobnosti v prostředí internetu.
Hodnocení uživatelů: / 26
NejhoršíNejlepší 
Pátek, 18 Listopad 2011 15:11

Našli jste na Facebooku fotografii, která Vás zachycuje v ponižující situaci, nebo na které třeba jen nevypadáte dobře? Vadí Vám, že je veřejně vystavena? Uvádíme přehled možností obrany v oblasti práva v souvislosti s ochranou osobních údajů.

Dle § 11 občanského zákoníku má každá fyzická osoba právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. Tato práva odpovídají některým základním lidským právům a svobodám zakotveným v článcích 5 až 16 Listiny základních práv a svobod.[2]  Jsou to tedy práva, jak uvádí Listina v článku 1, nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná a nezrušitelná, což jim přiznává velkou závažnost a důležitost. Práva, která vychází z Listiny, jako např. právo na ochranu života a zdraví (čl. 6 Listiny) nebo právo na zachování lidské důstojnosti, osobní cti a dobré pověsti (čl. 10 Listiny) jsou „důležitější“ již v důsledku svého původu v ústavním zákonu, mají vyšší právní sílu než všechny zákony, které nejsou ústavní. Jsou tedy jedny ze základních a pro svobodného člověka nejdůležitějších práv zaručených ústavním řádem (dle Práva na ochranu osobnosti podle § 11 až 16 občanského zákoníku[1]).

Použijeme § 12 občanského zákoníku k vysvětlení situace spojené s umísťováním fotek do sociálních sítí (především Facebook), na veřejně přístupné blogy nebo na servery umožňující sdílet video-soubory:

„§12

(1)    Písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy, smějí být pořízeny nebo použity jen s jejím svolením.“[3]

Jednoduše řečeno, kdokoliv si vás bude chtít vyfotografovat nebo zaznamenat na video, potřebuje váš souhlas. Existují ovšem výjimky, na které upozorňujeme dále v tomto článku.

Jak se lze bránit, pokud jsme souhlas neposkytli a naše právo bylo porušeno? Jelikož se jedná o občanskoprávní úpravu, v první řadě se můžeme pokusit kontaktovat osobu, která naše právo porušila a požádat ji o odstranění daného obsahu z příslušné internetové stránky, popřípadě ji můžeme upozornit, že je to dle občanského zákoníku její povinnost. Pokud je ale náš odpůrce neústupný, další možností je kontaktovat správce serveru a upozornit jej na porušení práv. Na Facebooku je možné na porušení těchto práv upozornit tlačítkem report, kde vyberete jeden z nabídnutých důvodů a žádost odešlete. Obsah by měl být následně odebrán. Porušování takových práv je již zakotveno i v pravidlech používání samotného Facebooku: http://www.facebook.com/communitystandards.

Co když obsah není odstraněn?

Pokud předchozími způsoby napravení nedocílíte, je další možností obrátit se na příslušný soud podáním žaloby.

㤠13

(1)    Fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění.“

V případě umísťování fotografií bez vašeho svolení se lze tedy domáhat zákazu uveřejňování fotografií a jejich odstranění. Onoho přiměřeného zadostiučinění se lze domáhat jen soudní cestou. Na uvedeném odkazu si můžete stáhnout vzor žaloby na ochranu osobnosti: http://www.vzory.cz/vzory/spory-a-soudy/zaloba-na-ochranu-osobnosti/

Fyzická osoba má též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích:

„(2) Pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odstavce 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích.“
(3) Výši náhrady podle odstavce 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo“

Náhradu je tedy možno přiznat pouze tehdy, kdy je nemajetková újma vzniklá dotčené osobě zvlášť závažná, kdy zejména snižuje její důstojnost a vážnost ve společnosti a kdy je takto vzniklá újma neodčinitelná prostředky morálního zadostiučinění.

Případ z praxe

V rozsudku Nejvyššího soudu se žalobce domáhal peněžní náhrady za nemajetkovou újmu, kdy žalovaná ve svém deníku „M.“ uveřejnila dne 7. dubna 2003 článek „J. Š.“ s názvem: "Chcete rádio? Co za to ?" s podtitulkem "Přidělování rozhlasových licencí doprovázejí podivné praktiky." spolu se dvěma fotografiemi osob, jichž se předmětný článek týkal. Na první z nich s uvedením jména \"J. B. (44)\" byl ve skutečnosti zachycen žalobce.

Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem odvolacího soudu a nárok na náhradu nemajetkové újmy zamítl s tím, že předpokladem nároku na náhradu nemajetkové újmy je objektivní zásah do osobnostních práv.

Ke vzniku občanskoprávních sankcí za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti fyzické osoby podle § 13 o.z. musí být jako předpoklad odpovědnosti splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě, tento zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí zde být příčinná souvislost mezi tímto zásahem a neoprávněností (protiprávností) takového zásahu. Nenaplnění kteréhokoliv z těchto předpokladů vylučuje možnost sankcí podle ustanovení § 13 o.z.“

„K objektivnímu zásahu ale nedošlo, jelikož před čtenáři, kteří žalobce neznali (jichž byla absolutní většina) nemohlo dojít k jakémukoliv snížení jeho důstojnosti či vážnosti. Před čtenáři, kteří žalobce na fotografii poznali (zejména rodinní příslušníci, přátelé a spolupracovníci) rovněž nemohla být jeho důstojnost ani vážnost dotčena, neboť bylo z celkového kontextu článku zjevné, že jde o omyl v uveřejněné fotografii. U fotografie bylo uvedeno jméno jiné osoby, a to osoby, o které předmětný článek pojednával. O žalobci zde nebyla jakákoliv zmínka a nebyly uváděny žádné údaje, z nichž by bylo možné na jeho osobu usuzovat. Práva žalobce chráněná § 11 a násl. o.z. tak nemohla být objektivně dotčena.“[4]

Dále je třeba upozornit na judikát Nejvyššího soudu 31 Cdo 3161/2008[5], dle kterého si musíme dávat pozor na promlčecí lhůtu, jelikož na rozdíl od nepromlčitelných osobnostních práv dle § 11 obč. zák., je právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle § 13 odst. 2 obč. zák. právem majetkové povahy, které se promlčuje v obecné promlčecí době. Obecná promlčecí lhůta je dle § 101 obč. zák. tříletá a běží ode dne, kdy mohlo být právo poprvé takto uplatněno.

Výjimky

Dle § 12 odst. 2 obč. zák. je možné písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy pořídit a použít bez svolení dotčeného, a to k úředním účelům na základě zákona.

Pro nás je významnější odst. 3:

„§12

(3) Podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy se mohou bez svolení fyzické osoby pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též pro vědecké a umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství. Ani takové použití však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby.“[6]

Dle tohoto ustanovení je komukoli dovoleno nakládat s podobiznami, obrazovými snímky a obrazovými a zvukovými záznamy (nikoli již s písemnostmi osobní povahy), a to tak, že je smí pořídit a použít pro vědecké a umělecké účely s omezením, že ani tato použití nesmí být v rozporu s oprávněnými (osobními a majetkovými) zájmy dotčené fyzické osoby. Hovoříme zde o zákonné licenci umělecké a vědecké.

U tisku, rozhlasového a televizního zpravodajství mluvíme o zákonné licenci zpravodajské.

V oblasti právní ochrany osobnosti (všeobecných osobnostních práv), spadající do zákonné občanskoprávní kategorie práva na ochranu osob, se vyskytují výjimečně stanovené případy (zákonné důvody), kdy je zásah do zákonem chráněné lidské osobnosti či do projevů osobní povahy dovolen přímo zákonem (ex lege). Tento průnik do jinak absolutního ochranného soukromého práva má za účel umožnit uplatnění obecných (a částečně i veřejných) zájmů, které se zde střetávají. V teorii se tradičně stručně označuje jako zákonná licence (na rozdíl od licence smluvní nebo licence úřední, resp. nucené). Patří k nim licence vědecká a umělecká a také licence zpravodajská.

 Obsah tzv. bezúplatné zákonné licence zpravodajské spočívá v tom, že je přímo zákonem (§ 12 odst. 3 o.z.) dovoleno nositelům této licence nakládat s předměty, které jsou vyjmenovány v § 12 odst. 1 (tzn. též mimo jiné podobiznami), a to způsobem, spočívajícím v jejich pořízení nebo v jejich použití pro účely tiskového, filmového, rozhlasového a televizního zpravodajství. I zde platí, že ani takováto použití nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy dotčené fyzické osoby. Na úkor osobního práva na ochranu osobnosti fyzické osoby je zákonem upřednostněn obecný zájem na výkonu zpravodajské činnosti, u níž se předpokládá, že slouží veřejné informovanosti občanů.[7]

„Občanský zákoník k zajištění veřejného zájmu na informacích ve prospěch zpravodajství stanoví zákonnou licenci pro použití podobizen, obrazových snímků i obrazových a zvukových záznamů projevů osobní povahy, není dána jakákoliv případná zákonná licence, která by se týkala zásahů do osobního soukromí ve formě uvádění skutečností soukromého života. Je tomu tak proto, že skutečností týkající se soukromého života jsou zásadně součástí osobního soukromí (vnitřní intimní sféry) a nemohou proto být věcí veřejného zájmu (relativní výjimka je připouštěna pouze u osob tzv. veřejného zájmu, avšak jen potud, pokud je uvádění takových skutečností na veřejnosti v přímé souvislosti s činností této fyzické osoby ve veřejném životě – konkrétně mají-li význam pro hodnocení schopností a způsobilosti vykonávat veřejnou činnost.“[8]

Co dělat, když je na Facebooku porušeno vaše právo autorské?

Objevíte -li na Facebooku fotografii či video, jehož jste autorem, které jste před časem vymazali nebo na Facebook nikdy neumístili, je možné nahlásit porušení autorského práva prostřednictvím formuláře: 

http://www.facebook.com/legal/copyright.php?noncopyright_notice=1

Žádost může podat pouze autor. Docílíte tím smazání fotografie, pokud si nárokujete zadostiučinění, bylo by zapotřebí řešit tento spor soudně.

Pro zajímavost:

Žalobci se žalobou podle ustanovení § 13 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) domáhali ochrany osobnosti na základě tvrzení, že žalovaná je jako provozovatel televizního vysílání stanice N. v minulosti opakovaně napadla ve vysílání této stanice. Ve zprávách dne 17. prosince v 19.30 hod. byl odvysílán obrazový a zvukový záznam ze soudního procesu s I. R. V této souvislosti žalovaná zobrazila fotografii žalobců s titulkem jejich jmen a s údajem, že žalobce P. Č. (nyní A. D. - dále jen „první žalobce“) by měl být vyslechnut jako svědek v procesu s I. R. a je souzen za brutální vraždu. U fotografie žalobce I. Z. (dále jen „druhý žalobce“) bylo uvedeno, že je brutální lupič. První žalobce se domáhal, aby soud shledal, že jednáním žalované došlo k zásahu do jeho osobnostních práv. 

Z dovoláním napadeného rozhodnutí je zřetelně patrné, že odvolací soud z uvedených právních zásad při svém rozhodování vycházel, když konstatoval, že k uveřejnění podobizen žalobců bez jejich svolení došlo v rámci zákonné zpravodajské licence, jak to má na mysli ustanovení § 12 odst. 3 věty první o.z., a že informace uveřejněné spolu s nimi byly pravdivé a aktuální (neobsahovaly žalobci vytýkaná tvrzení, že by první žalobce „byl brutální vrah“, resp., že druhý žalobce by „byl brutální lupič“), kdy na jejich uveřejnění měla veřejnost zájem, přičemž jimi nebyla narušena presumpce neviny. Informace byly poskytnuty přiměřeným způsobem, tedy nikoliv v rozporu s ustanovením § 12 o.z. Není proto důvodu toto rozhodnutí hodnotit jako rozhodnutí mající po právní stránce zásadní význam, jak to má na mysli ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 o.s.ř.

pro portál E-Bezpečí

Jakub Kousal

Zdroje:

Facebook

Nejvyšší soud České republiky

Vzory smluv

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

Usnesení č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů

Rozhodnutí Nejvyššiho soudu sp. zn. 30 Cdo 3361/2007


[1] Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník”)

[2] Usnesení č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Listina“)

[3] Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník”)

[4] Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 936/2005

[5]Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3161/2008

[7] Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4642/2009 

[8] Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 3063/2009

 

Práva na ochranu osobnosti podle § 11 až 16 občanského zákoníku[1]

Dle § 11 občanského zákoníku má každá fyzická osoba právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. Tato práva odpovídají některým základním lidským právům a svobodám zakotveným v článcích 5 až 16 Listiny základních práv a svobod.[2]  Jsou to tedy práva, jak uvádí Listina v článku 1, nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná a nezrušitelná, což jim přiznává velkou závažnost a důležitost. Práva, která vychází z Listiny, jako např. právo na ochranu života a zdraví (čl. 6 Listiny) nebo právo na zachování lidské důstojnosti, osobní cti a dobré pověsti (čl. 10 Listiny) jsou „důležitější“ již v důsledku svého původu v ústavním zákonu, mají vyšší právní sílu než všechny zákony, které nejsou ústavní. Jsou tedy jedny ze základních a pro svobodného člověka nejdůležitějších práv zaručených ústavním řádem.

Použijeme § 12 občanského zákoníku k vysvětlení situace spojené s umísťováním fotek do sociálních sítí (především Facebook), na veřejně přístupné blogy nebo na servery umožňující sdílet video-soubory:

„§12

(1)    Písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy, smějí být pořízeny nebo použity jen s jejím svolením.“[3] 

 

Jednoduše řečeno, kdokoliv si vás bude chtít vyfotografovat nebo zaznamenat na video, potřebuje váš souhlas. Existují ovšem výjimky, na které upozorňujeme dále v tomto článku.

Jak se lze bránit, pokud jsme souhlas neposkytli a naše právo bylo porušeno? Jelikož se jedná o občanskoprávní úpravu, v první řadě se můžeme pokusit kontaktovat osobu, která naše právo porušila a požádat ji o odstranění daného obsahu z příslušné internetové stránky, popřípadě ji můžeme upozornit, že je to dle občanského zákoníku její povinnost. Pokud je ale náš odpůrce neústupný, další možností je kontaktovat správce serveru a upozornit jej na porušení práv. Na Facebooku je možné na porušení těchto práv upozornit tlačítkem report, kde vyberete jeden z nabídnutých důvodů a žádost odešlete. Obsah by měl být následně odebrán. Porušování takových práv je již zakotveno i v pravidlech používání samotného Facebooku: http://www.facebook.com/communitystandards.

Pokud předchozími způsoby napravení nedocílíte, je možností obrátit se na příslušný soud podáním žaloby.

㤠13

(1)    Fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění.“

V případě umísťování fotografií bez vašeho svolení se lze tedy domáhat zákazu uveřejňování fotografií a jejich odstranění. Onoho přiměřeného zadostiučinění se lze domáhat jen soudní cestou.

Pro tyto případy si můžete na uvedeném odkazu stáhnout vzor žaloby na ochranu osobnosti: http://www.vzory.cz/vzory/spory-a-soudy/zaloba-na-ochranu-osobnosti/ 

Fyzická osoba má též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích:

„(2) Pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odstavce 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích.“
(3) Výši náhrady podle odstavce 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo“

Náhradu je tedy možno přiznat pouze tehdy, kdy je nemajetková újma vzniklá dotčené osobě zvlášť závažná, kdy zejména snižuje její důstojnost a vážnost ve společnosti a kdy je takto vzniklá újma neodčinitelná prostředky morálního zadostiučinění.

V rozsudku Nejvyššího soudu se žalobce domáhal peněžní náhrady za nemajetkovou újmu, kdy žalovaná ve svém deníku „M.“ uveřejnila dne 7. dubna 2003 článek „J. Š.“ s názvem: "Chcete rádio? Co za to ?" s podtitulkem "Přidělování rozhlasových licencí doprovázejí podivné praktiky." spolu se dvěma fotografiemi osob, jichž se předmětný článek týkal. Na první z nich s uvedením jména \"J. B. (44)\" byl ve skutečnosti zachycen žalobce. 

Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem odvolacího soudu a nárok na náhradu nemajetkové újmy zamítl s tím, že předpokladem nároku na náhradu nemajetkové újmy je objektivní zásah do osobnostních práv.

Ke vzniku občanskoprávních sankcí za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti fyzické osoby podle § 13 o.z. musí být jako předpoklad odpovědnosti splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě, tento zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí zde být příčinná souvislost mezi tímto zásahem a neoprávněností (protiprávností) takového zásahu. Nenaplnění kteréhokoliv z těchto předpokladů vylučuje možnost sankcí podle ustanovení § 13 o.z.“

„K objektivnímu zásahu ale nedošlo, jelikož před čtenáři, kteří žalobce neznali (jichž byla absolutní většina) nemohlo dojít k jakémukoliv snížení jeho důstojnosti či vážnosti. Před čtenáři, kteří žalobce na fotografii poznali (zejména rodinní příslušníci, přátelé a spolupracovníci) rovněž nemohla být jeho důstojnost ani vážnost dotčena, neboť bylo z celkového kontextu článku zjevné, že jde o omyl v uveřejněné fotografii. U fotografie bylo uvedeno jméno jiné osoby, a to osoby, o které předmětný článek pojednával. O žalobci zde nebyla jakákoliv zmínka a nebyly uváděny žádné údaje, z nichž by bylo možné na jeho osobu usuzovat. Práva žalobce chráněná § 11 a násl. o.z. tak nemohla být objektivně dotčena.“[4]

Nejvyšší soud ale případ vrátil odvolacímu soudu k dalšímu projednání a upozornil na možnost porušení jiných práv:

viz celý judikát: http://www.nsoud.cz/JudikaturaNS_new/judikatura_prevedena2.nsf/WebSearch/F9EB017B4E5EB783C12575EF00390816?openDocument

Dále je třeba upozornit na judikát Nejvyššího soudu 31 Cdo 3161/2008[5], dle kterého si musíme dávat pozor na promlčecí lhůtu, jelikož na rozdíl od nepromlčitelných osobnostních práv dle § 11 obč. zák., je právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle § 13 odst. 2 obč. zák. právem majetkové povahy, které se promlčuje v obecné promlčecí době. Obecná promlčecí lhůta je dle § 101 obč. zák. tříletá a běží ode dne, kdy mohlo být právo poprvé takto uplatněno. 

Výjimky z § 12 obč. zák

Dle § 12 odst. 2 je možné písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy pořídit a použít bez svolení dotčeného, a to k úředním účelům na základě zákona.

Pro nás je významnější odst. 3:

„§12

(3) Podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy se mohou bez svolení fyzické osoby pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též pro vědecké a umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství. Ani takové použití však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby.“[6]

Dle tohoto ustanovení je komukoli dovoleno nakládat s podobiznami, obrazovými snímky a obrazovými a zvukovými záznamy (nikoli již s písemnostmi osobní povahy), a to tak, že je smí pořídit a použít pro vědecké a umělecké účely s omezením, že ani tato použití nesmí být v rozporu s oprávněnými (osobními a majetkovými) zájmy dotčené fyzické osoby. Hovoříme zde o zákonné licenci umělecké a vědecké.

U tisku, rozhlasového a televizního zpravodajství mluvíme o zákonné licenci zpravodajské.

V oblasti právní ochrany osobnosti (všeobecných osobnostních práv), spadající do zákonné občanskoprávní kategorie práva na ochranu osob, se vyskytují výjimečně stanovené případy (zákonné důvody), kdy je zásah do zákonem chráněné lidské osobnosti či do projevů osobní povahy dovolen přímo zákonem (ex lege). Tento průnik do jinak absolutního ochranného soukromého práva má za účel umožnit uplatnění obecných (a částečně i veřejných) zájmů, které se zde střetávají. V teorii se tradičně stručně označuje jako zákonná licence (na rozdíl od licence smluvní nebo licence úřední, resp. nucené). Patří k nim licence vědecká a umělecká a také licence zpravodajská.

 Obsah tzv. bezúplatné zákonné licence zpravodajské spočívá v tom, že je přímo zákonem (§ 12 odst. 3 o.z.) dovoleno nositelům této licence nakládat s předměty, které jsou vyjmenovány v § 12 odst. 1 (tzn. též mimo jiné podobiznami), a to způsobem, spočívajícím v jejich pořízení nebo v jejich použití pro účely tiskového, filmového, rozhlasového a televizního zpravodajství. I zde platí, že ani takováto použití nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy dotčené fyzické osoby. Na úkor osobního práva na ochranu osobnosti fyzické osoby je zákonem upřednostněn obecný zájem na výkonu zpravodajské činnosti, u níž se předpokládá, že slouží veřejné informovanosti občanů.[7] 

„Občanský zákoník k zajištění veřejného zájmu na informacích ve prospěch zpravodajství stanoví zákonnou licenci pro použití podobizen, obrazových snímků i obrazových a zvukových záznamů projevů osobní povahy, není dána jakákoliv případná zákonná licence, která by se týkala zásahů do osobního soukromí ve formě uvádění skutečností soukromého života. Je tomu tak proto, že skutečností týkající se soukromého života jsou zásadně součástí osobního soukromí (vnitřní intimní sféry) a nemohou proto být věcí veřejného zájmu (relativní výjimka je připouštěna pouze u osob tzv. veřejného zájmu, avšak jen potud, pokud je uvádění takových skutečností na veřejnosti v přímé souvislosti s činností této fyzické osoby ve veřejném životě – konkrétně mají-li význam pro hodnocení schopností a způsobilosti vykonávat veřejnou činnost.“[8] 

Co dělat, když je na Facebooku porušeno vaše právo autorské:

Objevíte -li na Facebooku fotografii či video, jehož jste autorem, které jste před časem vymazali nebo na Facebook nikdy neumístili, je možné nahlásit porušení autorského práva prostřednictvím formuláře: 

http://www.facebook.com/legal/copyright.php?noncopyright_notice=1 

Žádost může podat pouze autor. Docílíte tím smazání fotografie, pokud si nárokujete zadostiučinění, bylo by zapotřebí řešit tento spor soudně.

Pro zajímavost:

Žalobci se žalobou podle ustanovení § 13 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) domáhali ochrany osobnosti na základě tvrzení, že žalovaná je jako provozovatel televizního vysílání stanice N. v minulosti opakovaně napadla ve vysílání této stanice. Ve zprávách dne 17. prosince v 19.30 hod. byl odvysílán obrazový a zvukový záznam ze soudního procesu s I. R. V této souvislosti žalovaná zobrazila fotografii žalobců s titulkem jejich jmen a s údajem, že žalobce P. Č. (nyní A. D. - dále jen „první žalobce“) by měl být vyslechnut jako svědek v procesu s I. R. a je souzen za brutální vraždu. U fotografie žalobce I. Z. (dále jen „druhý žalobce“) bylo uvedeno, že je brutální lupič. První žalobce se domáhal, aby soud shledal, že jednáním žalované došlo k zásahu do jeho osobnostních práv.  

Z dovoláním napadeného rozhodnutí je zřetelně patrné, že odvolací soud z uvedených právních zásad při svém rozhodování vycházel, když konstatoval, že k uveřejnění podobizen žalobců bez jejich svolení došlo v rámci zákonné zpravodajské licence, jak to má na mysli ustanovení § 12 odst. 3 věty první o.z., a že informace uveřejněné spolu s nimi byly pravdivé a aktuální (neobsahovaly žalobci vytýkaná tvrzení, že by první žalobce „byl brutální vrah“, resp., že druhý žalobce by „byl brutální lupič“), kdy na jejich uveřejnění měla veřejnost zájem, přičemž jimi nebyla narušena presumpce neviny. Informace byly poskytnuty přiměřeným způsobem, tedy nikoliv v rozporu s ustanovením § 12 o.z. Není proto důvodu toto rozhodnutí hodnotit jako rozhodnutí mající po právní stránce zásadní význam, jak to má na mysli ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 o.s.ř.

http://www.nsoud.cz/JudikaturaNS_new/judikatura_prevedena2.nsf/WebSearch/F9EB017B4E5EB783C12575EF00390816?openDocument 

 

 

 

 

pro portál E-Bezpečí

Jakub Kousal

 

 

 

Zdroje:

 

www.facebook.com

http://www.nsoud.cz

http://www.vzory.cz

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 

Usnesení č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů

 

 

http://www.nsoud.cz/JudikaturaNS_new/judikatura_prevedena2.nsf/WebSearch/E2332EE54AEDCB2AC12575FF007B47F9?openDocument 

 

 



[1] Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník)

[2] Usnesení č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Listina“)

[3] Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník)

[4] Judikát Nejvyššího soudu 30 Cdo 936/2005

[6]

[8] Rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 3063/2009

 




E-Bezpečí štítky

  1. Kyberšikana
  2. Kybergrooming
  3. Prevence kriminality
  4. Sexting
  5. Facebook
  6. Kyberkriminalita
  7. Kazuistika
  8. Výzkum
  9. Poradenství
  10. Legislativa
  11. Rozhlasové pořady E-Bezpečí
  12. Sociální inženýrství
  13. Reference na E-Bezpečí
  14. Vzdělávací akce E-Bezpečí
  15. Praxe
  16. Hope Witsell
  17. Jessica Logan
  18. Trolling
  19. E-Synergie
  20. Second Life
  21. Krize výchovy
  22. Teorie
  23. Planking
  24. Acton Beale
  25. Digitální stopy
  26. TOR
  27. Ochrana osobních údajů
  28. Chatroulette
  29. Statement of Rights and Responsibilities
  30. Fotografie na Facebooku
  31. IP obsah
  32. Právo a Facebook
  33. Platební karty
  34. Hoax
  35. Paypal
  36. Stalking
  37. Kyberstalking
  38. Facebook timeline
  39. Moje historie
  40. Netolismus
  41. WoW
  42. botmaster
  43. spam
  44. NAT
  45. Právo
  46. vztahové násilí
  47. domácí násilí
  48. Prenatální profily
  49. Konference
  50. Buzz
  51. Virální videa
  52. Star Wars Kid
  53. Dětská prostituce
  54. Komerční sexuální zneužívání dětí
  55. On-line prostituce
  56. Disinhibiční efekt
  57. Hackerazzi
  58. Christopher Cheney
  59. Google hacking
  60. Identity theft
  61. Krádež identity
  62. Ransomware
  63. emo
  64. GIFYO
  65. Seznam se bezpečně!
  66. Sekundární viktimizace
  67. Amanda Todd
  68. Mentální anorexie
  69. Bulimie
  70. Blogy
  71. SMS spoofing
  72. Svobodný internet
  73. Online prostituce
  74. Manipulace
  75. Interview
  76. Břetislav Horyna
  77. bigorexie
  78. ASK.FM
  79. homosexualita
  80. Tyler Clementi
  81. Ravi Dharun
  82. Hanka a Tonča
  83. Webcam trolling
  84. EXIF
  85. YouTube
  86. Seznam.cz
  87. Google
  88. IAD
  89. Flow
  90. Vydírání
  91. SCAM419
  92. Senioři
  93. Podvody
  94. Pornografie
  95. PRIZNEJ.CZ
  96. ASMR
  97. swag
  98. Rebecca Ann Sedwick
  99. Webrangers
  100. iPhone
  101. Roztahovačky
  102. Phishing
  103. Safer Internet Day
  104. Digitální rodičovství
  105. Planking
  106. nomofobie
  107. fantomové vibrace
  108. Kampaně
  109. Kyberbaiting
  110. Prank
  111. Darknet
  112. romance scam
  113. FoMO
  114. Modra velryba
  115. DaddyOFive
  116. kyberflashing
  117. Fake news
Generální partner projektu
Další partneři






Garance



TOPlist
Chcete podpořit naše aktivity? Děkujeme! Vážíme si toho!

Partneři, spolupracující instituce:

Licenční újednání, autorská práva:

Portál E-Bezpečí je provozován Centrem prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Všechna práva vyhrazena. (c) Centrum PRVoK PdF, Univerzita Palackého v Olomouci 2008 - 2017.

Kyberšikana: ISSN 2336-1360. Vydavatel: Centrum PRVoK PdF, Univerzita Palackého v Olomouci.

E-Bezpečí je ochrannou známkou chráněnou Úřadem průmyslového vlastnictví.
Webdesign: Axe design studio Olomouc | Technická podpora: Jiří Veverka | Sledováno systémem Google Analytics

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte komerčně-Nezpracovávejte 4.0 Mezinárodní License.