21.06.17

Europol v těchto dnech vydává report "Online sexual coercion and extortion as a form of crime affecting children" zaměřený na oblast online vydírání v prostředí internetu. Ve zprávě se opírá…

Celý článek...

09.05.17

Jak s dětmi hovořit o "modré velrybě"? Metodický materiál ke stažení.

Celý článek...

01.03.17

Opět otevíráme nabídku vzdělávacích akcí zdarma.

Celý článek...

01.02.17
V těchto dnech se na nás obrací velké množství zájemců o vzdělávací akce. Rádi se pokusíme vyjít všem vstříc, nicméně v následujících 3 týdnech musíme dokončit jiné aktivity, tj. akce…
Celý článek...


Víte o tom, že je říjen Evropským měsícem internetové bezpečnosti?
 
Podporujeme










Banner


Mýty o kyberšikaně pohledem zahraničních výzkumníků
Hodnocení uživatelů: / 8
NejhoršíNejlepší 
seznam článků
Mýty o kyberšikaně pohledem zahraničních výzkumníků
část 2
Všechny strany

mini_mytusV posledních letech provází kyberšikanu celá řada mýtů, které vycházejí z nejednotného přístupu k samotnému vymezení termínu kyberšikana, rozdílné metodice výzkumu, velmi nevyrovnaným výsledkům prevalence kyberšikany v jednotlivých zemích a také častým zveličováním dopadů kyberšikany na oběť nejenom médii, ale také samotnými výzkumníky. Proto vzniká řada kritických studií, které se snaží upozornit na existující mýty a vyvrátit je.

Výzkumníci z USA (Sabella, Patchin, & Hinduja, 2013) definují 7 základních mýtů spojených s kyberšikanou, na jejichž výklad se zaměříme právě v rámci dnešního textu.

Mýtus 1 - Všichni vědí, co je kyberšikana

Pohled na termín kyberšikana je velmi nejednotný, existuje velké množství definic a výkladů, které např. za kyberšikanu pokládají jakoukoli formu online agrese, někteří za kyberšikanu považují pouze formy útoků, které jsou zaměřeny na fyzické bezpečí uživatelů internetových služeb a za kyberšikanu nepovažují např. nadávky, urážky či sociální vyloučení z online komunity. Jiní autoři spojují kyberšikanu s konkrétními prostředími či technologiemi, skrze které je kyberšikana realizována (např. online-hry, sociální sítě apod.). Je velmi důležité pochopit, že vzájemný konflikt v sociální skupině (např. dětmi či studenty) - např. ignorování, vytáčení, nadávání si, pošťuchování apod. nemusí být automaticky známkami šikany, ať už k nim dochází online nebo v reálném prostředí (Willard, 2007b). Pro šikanu a kyberšikanu jsou typické záměr/úmysl, opakování, poškození a nerovnováha sil (Patchin & Hinduja, 2012) a ne každý konflikt tato kritéria naplňuje (Baas, de Jong, & Drossaert, 2013).

Mýtus 2 - Kyberšikana dosahuje epidemiologických hranic

Mýtus o epidemiologickém rozšíření kyberšikany v populaci pubescentů a adolescentů vychází na jedné straně z nejednotného vymezení kyberšikany (viz mýtus 1) a také z nejednotné metodologie, jak vlastně kyberšikanu měřit. Některé studie např. uvádějí, že 72 % dětí má zkušenost s kyberšikanou (Juvonen & Gross, 2008), jiné naopak uváději prevalenci kyberšikany na úrovni menší než 7 % (Ybarra, 2004). Většina publikovaných studií hovoří o tom, že s některou z forem kyberšikany má zkušenost 6 - 30 % dětí, zatímco počet dětí, které se přiznaly k tomu, že šikanovaly jiné, se pohybuje v rozpětí od 4 do 20 % (Patchin & Hinduja, 2012). To znamená, že 70-80 % dětí nebylo "kyberšikanováno" a neútočily na ostatní.

Mýtus 3 - Kyberšikana způsobuje sebevraždu

V posledních letech došlo k několika případům, ve kterých dětské oběti kyberšikany spáchaly sebevraždu. Virální rozšíření těchto příběhů přispělo k tomu, že začala být kyberšikana zařazována mezi rizikové faktory vedoucí k sebevraždám (Beautrais, Collings, Ehrhardt, & Henare, 2005). Navzdory těmto tragédiím oběti kyberšikany ve většině případů sebevraždu nepáchají. Nicméně některé výzkumy potvrzují, že u osob zapojených v mládí do šikany/kyberšikany roste riziko výskytu faktorů spojených se sebevražednými myšlenkami, sebevražednými pokusy či dokonanou sebevraždou (Bauman, Toomey, & Walker, 2013) - jako jsou např. deprese a úzkost. Další (Hinduja & Patchin, 2010) studie realizované na vzorku více než 2000 amerických studentů prokazují, že oběti tradiční šikany jsou 1,7 krát více a útočníci v tradiční šikaně dokonce 2,1 krát více náchylnější k pokusu o sebevraždu. U kyberšikany pak oběti 1,9 krát a  útočníci 1,5 krát. Proč je však kyberšikana způsobující sebevraždu mýtus?

Odpověď je nutné hledat v definici termínu způsobovat. V našem kontextu by to znamenalo, že kyberšikana přímo vede k sebevraždám, nebo že kyberšikana způsobuje sebevraždy. To však nikdy nebylo výzkumem prokázáno. Bylo prokázáno, že mezi kyberšikanou a sebevraždami existuje vztah či souvislost (korelace). Většina obětí kyberšikany totiž sebevraždu nepáchá. Kyberšikana však mezi mladými lidmi může zhoršit již existující rizikové faktory spojené se sebevraždou, jako jsou deprese, sociální vyloučení, zdravotní postižení, pocity beznaděje apod. (Skapinakis et al., 2011). Bohužel média často případy zjednodušují a hledají příčiny ve zneužívání technologií, nikoli psychickém zdraví obětí.

mytus_1_cyberbully

Mýtus 4 - Kyberšikana je rozšířena více, než tradiční šikana

O případech kyberšikany se v médiích hojně diskutuje, což by mohlo být signálem pro to, že je rozšířenější než tradiční formy šikany. Ve skutečnosti většina zahraničních výzkumů potvrzuje, že tomu tak není. Např. podle statistiky National Center for Educational Statistics (“Indicators of School Crime and Safety: 2012,” n.d.) zažilo šikanu 27,8 % studentů, zatímco kyberšikanu pouze 9 %.  Další výzkumníci tato čísla potvrzují, např. podle výzkumníků z USA  (Ybarra, Boyd, Korchmaros, & Oppenheim, 2012) tradiční šikanu potvrzuje 25 % studentů, zatímco kyberšikanu pouze 10 % respondentů. Kanadští výzkumníci (Beran & Li, 2007) provedli výzkum na vzorku 432 studentů 7. až 9. tříd kanadských škol a zjistili, že 1/3 obětí kyberšikany rovněž zažila běžnou tradiční šikanu. Tato data potvrzují další výzkumy (Ybarra & Mitchell, 2004), které zjistili, že velké množství pachatelů kyberšikany bylo rovněž jejími oběťmi a také, že téměř polovina útočníků byla oběťmi tradičních forem šikany. Tento jev potvrzují i české výzkumy přepínání rolí mezi pachateli a oběťmi (Chráska, Kopecký, Krejčí, & Szotkowski, 2012; Kopecký, Szotkowski, & Krejčí, 2014). Z výše uvedeného vyplývá, že oba fenomény jsou v prostředí škol hojně rozšířeny a vzájemně propojeny.

Mýtus 5 - Stejně jako tradiční šikana, je i kyberšikana rituálem, prostřednictvím kterého teenageři získávají zkušenosti

Řada osob vnímá šikanu a kyberšikanu jako něco, co oběť v principu posílí (podle hesla: Co tě nezabije, to tě posílí.) a co zvyšuje jeho psychickou odolnost. Tím se snaží toto zraňující chování jaksi normalizovat - jako něco, čím si musel projít každý a co patří k lidskému životu. Tím vlastně tito lidé dětem sdělují, že sociální krutost je přirozená a že se předává z jedné generace na druhou jako nějaký rituál, kterým s všichni musí projít. A že je to vlastně něco, co je normálním projevem lidského vývoje (Sabella et al., 2013).

Tento přístup odsoudil mimo jiné prezident USA Barrack Obama ve svém projevu na konferenci zaměřené na šikanu 10. března 2011 (Obama, 2011), kdy mimo jiné řekl: "Je třeba rozptýlit mýtus, že šikana je jen neškodným rituálem nebo nevyhnutelnou součástí dospívání. Není. Šikana může mít pro mladé lidi ničivé důsledky. Jako rodiče, studenti, učitelé a členové komunit musíme zabránit šikaně a vytvořit ve školách takové klima, ve kterém se všechny naše děti budou cítit v bezpečí."

Je zcela jedno, jak byla v minulosti šikana či kyberšikana rozšířena a všudypřítomná - nebyla přijatelná ani tehdy, není přijatelná ani dnes. Existují stovky studií, které prokazují negativní dopad šikany/kyberšikany na vývoj dětí (Bauman, 2011). Oběti šikany mají větší emoční problémy, objevují se u nich poruchy učení, poruchy chování, je u nich více pravděpodobné, že budou trpět depresí, úzkostí, nízkým sebevědomím a osamělostí.



 




E-Bezpečí štítky

  1. Kyberšikana
  2. Kybergrooming
  3. Prevence kriminality
  4. Sexting
  5. Facebook
  6. Kyberkriminalita
  7. Kazuistika
  8. Výzkum
  9. Poradenství
  10. Legislativa
  11. Rozhlasové pořady E-Bezpečí
  12. Sociální inženýrství
  13. Reference na E-Bezpečí
  14. Vzdělávací akce E-Bezpečí
  15. Praxe
  16. Hope Witsell
  17. Jessica Logan
  18. Trolling
  19. E-Synergie
  20. Second Life
  21. Krize výchovy
  22. Teorie
  23. Planking
  24. Acton Beale
  25. Digitální stopy
  26. TOR
  27. Ochrana osobních údajů
  28. Chatroulette
  29. Statement of Rights and Responsibilities
  30. Fotografie na Facebooku
  31. IP obsah
  32. Právo a Facebook
  33. Platební karty
  34. Hoax
  35. Paypal
  36. Stalking
  37. Kyberstalking
  38. Facebook timeline
  39. Moje historie
  40. Netolismus
  41. WoW
  42. botmaster
  43. spam
  44. NAT
  45. Právo
  46. vztahové násilí
  47. domácí násilí
  48. Prenatální profily
  49. Konference
  50. Buzz
  51. Virální videa
  52. Star Wars Kid
  53. Dětská prostituce
  54. Komerční sexuální zneužívání dětí
  55. On-line prostituce
  56. Disinhibiční efekt
  57. Hackerazzi
  58. Christopher Cheney
  59. Google hacking
  60. Identity theft
  61. Krádež identity
  62. Ransomware
  63. emo
  64. GIFYO
  65. Seznam se bezpečně!
  66. Sekundární viktimizace
  67. Amanda Todd
  68. Mentální anorexie
  69. Bulimie
  70. Blogy
  71. SMS spoofing
  72. Svobodný internet
  73. Online prostituce
  74. Manipulace
  75. Interview
  76. Břetislav Horyna
  77. bigorexie
  78. ASK.FM
  79. homosexualita
  80. Tyler Clementi
  81. Ravi Dharun
  82. Hanka a Tonča
  83. Webcam trolling
  84. EXIF
  85. YouTube
  86. Seznam.cz
  87. Google
  88. IAD
  89. Flow
  90. Vydírání
  91. SCAM419
  92. Senioři
  93. Podvody
  94. Pornografie
  95. PRIZNEJ.CZ
  96. ASMR
  97. swag
  98. Rebecca Ann Sedwick
  99. Webrangers
  100. iPhone
  101. Roztahovačky
  102. Phishing
  103. Safer Internet Day
  104. Digitální rodičovství
  105. Planking
  106. nomofobie
  107. fantomové vibrace
  108. Kampaně
  109. Kyberbaiting
  110. Prank
  111. Darknet
  112. romance scam
  113. FoMO
  114. Modra velryba
  115. DaddyOFive
  116. kyberflashing
Generální partner projektu
Další partneři






Garance



TOPlist
Chcete podpořit naše aktivity? Děkujeme! Vážíme si toho!

Partneři, spolupracující instituce:

Licenční újednání, autorská práva:

Portál E-Bezpečí je provozován Centrem prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Všechna práva vyhrazena. (c) Centrum PRVoK PdF, Univerzita Palackého v Olomouci 2008 - 2017.

Kyberšikana: ISSN 2336-1360. Vydavatel: Centrum PRVoK PdF, Univerzita Palackého v Olomouci.

E-Bezpečí je ochrannou známkou chráněnou Úřadem průmyslového vlastnictví.
Webdesign: Axe design studio Olomouc | Technická podpora: Jiří Veverka | Sledováno systémem Google Analytics

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte komerčně-Nezpracovávejte 4.0 Mezinárodní License.