Home Pohledem vědy Mýty o kyberšikaně pohledem zahraničních výzkumníků

Remove

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 2.75 (2 Votes)

Mýtus 6 - Původci kyberšikany jsou vyvrženci, nebo jednoduše "známé firmy"

Ve společnosti převládá názor, že většina dětských útočníků, kteří šikanují ostatní vrstevníky, to dělá proto, aby obětem ublížili (že jde o nějakou formu asociálního či sadistického chování inspirovaného jejich online aktivitami) (Finkelhor, 2011). Částečně mají pravdu, protože šikana je vedena potřebou kontroly a nadvlády a může vést k většímu uznání mezi vrstevníky (Faris & Felmlee, 2011). Většina výzkumů se však shoduje v tom, že útočníci realizují kyberšikanu proto, aby se pomstili, nebo proto, že si s obětí "jen hrají" (König, Gollwitzer, & Steffgen, 2010; Sanders, Smith, & Cillessen, 2009). Jak uvádí psycholožka Elizabeth Englander z Massachusetts Aggression Reduction Centre (Englander, 2008): "Hlavním motivem pachatelů kyberšikany je zejména vlastní hněv a touha po pomstě, druhým významným motivem je touha pobavit se - kyberšikana je pak vnímána jako žert."

Podle výzkumu je mnoho původců kyberšikany frustrovaných nebo jinak citově rozrušených, jsou rozzlobeni a technologie je snadnou cestou, jak se frustrace zbavit. Z pohledu pachatelů je někdy kyberšikana vnímána jako prostředek spravedlivé odplaty za příkoří, které se jim stalo. Řada z pachatelů proto také odmítla závažnost svého chování v kyberprostoru, protože si neuvědomila, jaký dopad může mít jejich chování v reálném světě (offline). Tento typ útočníků je pak obvykle označován jako "neúmyslní pachatelé kyberšikany", protože - ačkoli byli jejich online příspěvky úmyslné, pachatelé nechtěli oběti způsobit bolest či problémy (Willard, 2007a). Neúmyslní pachatelé kyberšikany často věří, že bylo jejich chování neškodné, pouze se bavili nebo si s obětí pohrávali.

Velmi zajímavé výsledky o původcích kyberšikany poskytují Hinduja a Patchin (Sabella et al., 2013), kteří zjistili, že studenti, kteří byli ve škole hodnoceni známkami A ("jedničkáři"), se častěji stávají původci a oběťmi kyberšikany, na rozdíl od studentů, kteří mají známky horší (C, D). Z toho, jak je žák či student ve škole úspěšný, nelze vyvozovat, že nebude týrat ostatní vrstevníky a nebude původcem kyberšikany. Z tohoto důvodu není snadné původce kyberšikany v komunitě dětí identifikovat a v řadě případů byli učitelé i rodiče šokováni, že někteří velmi dobří žáci či studenti mohou být do šikany či kyberšikany zapojeni. Je tedy mýtem, že by původci kyberšikany byly mezi učiteli a dětmi všeobecně známí ("známé firmy").

Mýtus 7 - Kyberšikanu lze zastavit vypnutím počítače nebo mobilního telefonu 

Zdá se být logické, že nejjednodušší cestou, jak kyberšikanu zastavit, je přestat používat počítače a mobilní telefony. Nicméně moderní informační a komunikační technologie jsou velmi důležité nástroje, které neslouží pouze k zábavě, ale také ke komunikaci, vzdělávání, udržování sociálních kontaktů, získávání informací apod. Proč by tedy měla být oběť, která se nedopustila ničeho špatného, být trestána tím, že přestane moderní technologie používat? Je to podobné, jako kdyby oběť tradiční školní šikany řešila svůj problém tak, že přestane chodit do školy (Sabella et al., 2013).

Navíc řadu forem kyberšikany vypnutí počítače nezastaví - např. kdokoli může vytvořit útočnou stránku o konkrétní osobě a nezaleží na tom, zda je oběť aktuálně online, pověsti o útočné stránce se mohou velmi rychle v online komunitě šířit a oběť o tom nemusí vědět.  Propojení s technologiemi je pro děti velmi důležité - SMS, emaily a sociální sítě se staly primárními nástroji pro každodenní komunikaci. Odpojení od těchto komunikačních technologií není realistickým dlouhodobým řešením.

Kamil Kopecký

Text je součástí právě vznikající publikace Rizikové chování českých a slovenských dětí v prostředí internetu (Kopecký a kol., 2015), která bude již brzy k dispozici na internetovém portálu E-Bezpečí.

Použitá literatura

Baas, N., de Jong, M. D. T., & Drossaert, C. H. C. (2013). Children’s perspectives on cyberbullying: insights based on participatory research. Cyberpsychology, Behavior and Social Networking, 16(4), 248–53. doi:10.1089/cyber.2012.0079

Bauman, S. (2011). Cyberbullying: What Counselors Need to Know. Alexandria, VA: American Counseling Association.

Bauman, S., Toomey, R. B., & Walker, J. L. (2013). Associations among bullying, cyberbullying, and suicide in high school students. Journal of Adolescence, 36(2), 341–50. doi:10.1016/j.adolescence.2012.12.001

Beautrais, a, Collings, S., Ehrhardt, P., & Henare, K. (2005). Suicide Prevention: a review of evidence of risk and protective factors, and points of effective intervention.

(December), 15–33. Retrieved from http://www.ojs.unisa.edu.au/index.php/JSW/article/view/172

Englander, E. (2008). Cyberbullying & Bullying in Massachusetts : Frequency & Motivations, (2008), 1–14. Retrieved from http://vc.bridgew.edu/marc_pubs/10/

Faris, R., & Felmlee, D. (2011). Status Struggles: Network Centrality and Gender Segregation in Same- and Cross-Gender Aggression. American Sociological Review, 76(1), 48–73. doi:10.1177/0003122410396196

Finkelhor, D. (2011). Crimes against Children Research Center • www.unh.edu/ccrc, (January).

Hinduja, S., & Patchin, J. W. (2010). Cyberbullying and Suicide. Archives of Suicide Research, 14(3).

Chráska, M., Kopecký, K., Krejčí, V., & Szotkowski, R. (2012). Is a victim also and attacker? Research of cyberbullying at Czech pupils and students in the whole Czech Republic 1. Journal of Technology and Information Education, 4(1), 75–79.

Indicators of School Crime and Safety: 2012. (n.d.). Retrieved from http://nces.ed.gov/programs/crimeindicators/crimeindicators2012/

Juvonen, J., & Gross, E. F. (2008). Extending the school grounds? - Bullying experiences in cyberspace. Journal of School Health, 78(9), 496–505. doi:10.1111/j.1746-1561.2008.00335.x

König, a, Gollwitzer, M., & Steffgen, G. (2010). Cyberbullying as an Act of Revenge? Australian Journal of Guidance and Counselling, 20(2), 210–244. doi:10.1375/ajgc.20.2.210

Kopecký, K., Szotkowski, R., & Krejčí, V. (2014). Nebezpečí internetové komunikace IV. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

Obama, B. (2011). Obama Administration Holds Anti-Bullying Conference. Retrieved from http://www.civilrights.org/archives/2011/03/1170-bullying.html

Patchin, J. W., & Hinduja, S. (2012). Preventing and responding to cyberbullying: Expert perspectives. Thousand Oaks: Routledge.

Sabella, R. a, Patchin, J. W., & Hinduja, S. (2013). Cyberbullying myths and realities. Computers in Human Behavior, 29, 2703–2711. doi:10.1016/j.chb.2013.06.040

Sanders, J., Smith, P. K., & Cillessen, A. (2009). Cyberbullies: Their motives, characteristics, and types of bullying. XIVth European Conference of Developmental Psychology. Vilnius, Lithuania.

Skapinakis, P., Bellos, S., Gkatsa, T., Magklara, K., Lewis, G., Araya, R., … Mavreas, V. (2011). The association between bullying and early stages of suicidal ideation in late adolescents in Greece. BMC Psychiatry, 11(1), 22. doi:10.1186/1471-244X-11-22

Willard, N. (2007a). Cyberbullying and Cyberthreats: Responding to the Challenge of Online Social Aggression, Threats, and Distress (1st ed.). Champaign, IL: Research Press.

Willard, N. (2007b). Educator ’ s Guide to Cyberbullying and Cyberthreats (1st ed.). Center for Safe and Responsible Use of the Internet.

Ybarra, M. L. (2004). Linkages between depressive symptomatology and Internet harassment among young regular Internet users. Cyberpsychology & Behavior : The Impact of the Internet, Multimedia and Virtual Reality on Behavior and Society, 7(2), 247–57. doi:10.1089/109493104323024500

Ybarra, M. L., Boyd, D., Korchmaros, J. D., & Oppenheim, J. K. (2012). Defining and measuring cyberbullying within the larger context of bullying victimization. The Journal of Adolescent Health : Official Publication of the Society for Adolescent Medicine, 51(1), 53–8. doi:10.1016/j.jadohealth.2011.12.031

Ybarra, M. L., & Mitchell, K. J. (2004). Online aggressor/targets, aggressors, and targets: a comparison of associated youth characteristics. Journal of Child Psychology and Psychiatry, and Allied Disciplines, 45(7), 1308–16. doi:10.1111/j.1469-7610.2004.00328.x

Baas, N., de Jong, M. D. T., & Drossaert, C. H. C. (2013). Children’s perspectives on cyberbullying: insights based on participatory research. Cyberpsychology, Behavior and Social Networking, 16(4), 248–53. doi:10.1089/cyber.2012.0079

Bauman, S. (2011). Cyberbullying: What Counselors Need to Know. Alexandria, VA: American Counseling Association.

Bauman, S., Toomey, R. B., & Walker, J. L. (2013). Associations among bullying, cyberbullying, and suicide in high school students. Journal of Adolescence, 36(2), 341–50. doi:10.1016/j.adolescence.2012.12.001

Beautrais, a, Collings, S., Ehrhardt, P., & Henare, K. (2005). Suicide Prevention: a review of evidence of risk and protective factors, and points of effective intervention.

(December), 15–33. Retrieved from http://www.ojs.unisa.edu.au/index.php/JSW/article/view/172

Englander, E. (2008). Cyberbullying & Bullying in Massachusetts : Frequency & Motivations, (2008), 1–14. Retrieved from http://vc.bridgew.edu/marc_pubs/10/

Faris, R., & Felmlee, D. (2011). Status Struggles: Network Centrality and Gender Segregation in Same- and Cross-Gender Aggression. American Sociological Review, 76(1), 48–73. doi:10.1177/0003122410396196

Finkelhor, D. (2011). Crimes against Children Research Center • www.unh.edu/ccrc, (January).

Hinduja, S., & Patchin, J. W. (2010). Cyberbullying and Suicide. Archives of Suicide Research, 14(3).

Chráska, M., Kopecký, K., Krejčí, V., & Szotkowski, R. (2012). Is a victim also and attacker? Research of cyberbullying at Czech pupils and students in the whole Czech Republic 1. Journal of Technology and Information Education, 4(1), 75–79.

Indicators of School Crime and Safety: 2012. (n.d.). Retrieved from http://nces.ed.gov/programs/crimeindicators/crimeindicators2012/

Juvonen, J., & Gross, E. F. (2008). Extending the school grounds? - Bullying experiences in cyberspace. Journal of School Health, 78(9), 496–505. doi:10.1111/j.1746-1561.2008.00335.x

König, a, Gollwitzer, M., & Steffgen, G. (2010). Cyberbullying as an Act of Revenge? Australian Journal of Guidance and Counselling, 20(2), 210–244. doi:10.1375/ajgc.20.2.210

Kopecký, K., Szotkowski, R., & Krejčí, V. (2014). Nebezpečí internetové komunikace IV. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

Obama, B. (2011). Obama Administration Holds Anti-Bullying Conference. Retrieved from http://www.civilrights.org/archives/2011/03/1170-bullying.html

Patchin, J. W., & Hinduja, S. (2012). Preventing and responding to cyberbullying: Expert perspectives. Thousand Oaks: Routledge.

Sabella, R. a, Patchin, J. W., & Hinduja, S. (2013). Cyberbullying myths and realities. Computers in Human Behavior, 29, 2703–2711. doi:10.1016/j.chb.2013.06.040

Sanders, J., Smith, P. K., & Cillessen, A. (2009). Cyberbullies: Their motives, characteristics, and types of bullying. XIVth European Conference of Developmental Psychology. Vilnius, Lithuania.

Skapinakis, P., Bellos, S., Gkatsa, T., Magklara, K., Lewis, G., Araya, R., … Mavreas, V. (2011). The association between bullying and early stages of suicidal ideation in late adolescents in Greece. BMC Psychiatry, 11(1), 22. doi:10.1186/1471-244X-11-22

Willard, N. (2007a). Cyberbullying and Cyberthreats: Responding to the Challenge of Online Social Aggression, Threats, and Distress (1st ed.). Champaign, IL: Research Press.

Willard, N. (2007b). Educator ’ s Guide to Cyberbullying and Cyberthreats (1st ed.). Center for Safe and Responsible Use of the Internet.

Ybarra, M. L. (2004). Linkages between depressive symptomatology and Internet harassment among young regular Internet users. Cyberpsychology & Behavior : The Impact of the Internet, Multimedia and Virtual Reality on Behavior and Society, 7(2), 247–57. doi:10.1089/109493104323024500

Ybarra, M. L., Boyd, D., Korchmaros, J. D., & Oppenheim, J. K. (2012). Defining and measuring cyberbullying within the larger context of bullying victimization. The Journal of Adolescent Health : Official Publication of the Society for Adolescent Medicine, 51(1), 53–8. doi:10.1016/j.jadohealth.2011.12.031

Ybarra, M. L., & Mitchell, K. J. (2004). Online aggressor/targets, aggressors, and targets: a comparison of associated youth characteristics. Journal of Child Psychology and Psychiatry, and Allied Disciplines, 45(7), 1308–16. doi:10.1111/j.1469-7610.2004.00328.x

Jak citovat tento text?

Kopecký, K. Mýty o kyberšikaně pohledem zahraničních výzkumníků. Internetový portál E-Bezpečí: Olomouc, 2015. ISSN 2336-1360.

 

Projekt E-Bezpečí je vítězným projektem národního kola Evropské ceny prevence kriminality.

Partneři a spolupracující insitutuce

 

Generální partner projektu E-Bezpečí

logo o2

Další partneři a spolupracující instituce

 logo googlelogo nadaceo2logo msmtlogo mvcrlogo olomouclogo olomouckykrajlogo ostravalogo usembassylogo hoaxlogo policielogo proglaslogo rozhlaslogo aukrologo linkabezpecilogo nuvlogo csoblogo pcentrumlogo microsoft bwlogo esetlogo czniclogo nukiblogo podaneruce