fbpx
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 5.00 (1 Vote)
virtual.jpgTermín sociální sítě označuje internetové projekty, které jsou zaměřeny na sdílení informací o jednotlivých uživatelích (včetně sdílení fotografií a dalších osobních údajů), prezentaci těchto uživatelů pomocí propracovaných profilů, umožňují také navazovat sociální vztahy s okolními uživateli (pomocí řady zajímavých nástrojů, diskusních skupin, online her, komunikačních fór a chatu), jsou prostorem pro interaktivní zábavu, zkrátka a dobře sociální sítě jsou virtuální reprezentací lidské společnosti.

Sociální sítě umožňují realizovat řadu zajímavých činností, lze je využít k zábavě i vzdělávání, jsou zajímavými marketingovými prostředími s přesně cílenými reklamními možnostmi (díky zveřejněným osobním údajům lze internetovou reklamu zaměřit opravdu efektivně a přesně). Veškeré služby spojené s vytvářením virtuální společnosti jsou samozřejmě zdarma, zpoplatněny jsou pouze komerční marketingové produkty, zejména různé druhy PPC reklamy. Mezi nejznámější a v České republice také nejvyužívanější sociální sítě patří zcela jistě Facebook. Ten je dostupný a aktivně využívaný dětmi a dospělými.

Se sociálními sítěmi a jejich fungováním je však spojena řada problémů.

1. Sociální sítě slouží jako úložiště osobních údajů. Tyto údaje lze poměrně snadno od uživatelů sociálních sítí získat a následovně zneužít například v rámci nebezpečných komunikačních technik. Řada uživatelů sociálních sítí zveřejňuje své fotografie se zachyceným obličejem, sociální sítě obsahují i fotografie mladistvých, které lze právě díky zveřejněné fotografii tváře účinně manipulovat. Fotografie tváře je jedním z nejsnadněji zneužitelných osobních údajů, protože umožňuje jednoznačnou identifikaci oběti. Časté jsou případy, kdy kyberútočník získá fotografii nezletilé oběti, kterou pak následně vydírá tím, že jí vyhrožuje zveřejněním fotografie s dehonestujícím doprovodem (např. toto je zloděj, toto je gay, toto je děvka). Osobní údaje lze zneužít explicitně i pro phishing, pharming, obecně metody sociálního inženýrství. Velké nebezpečí také představuje nevědomé sdílení osobních údajů prostřednictvím různých aplikací a her. Ty často v licenčním ujednání obsahují informaci o tom, že uživatelské údaje uživatelů aplikace budou šířeny a sdíleny s ostatními. Kdo z nás si však čte licenční ujednání? Neznalost ovšem neomlouvá! Smutná statistika vypovídá, že 98 % dětských uživatelů internetu v ČR sděluje lidem známým z internetu své osobní údaje (E-Bezpečí, 2009).

socialnisitereprezentacispolecnosti.jpg


2. Uživatelé sociálních sítí se chovají v kyberprostoru jinak než v běžném životě. Tento problém souvisí s budováním virtuálních sociálních vztahů jiné úrovně, které jsou spojeny obecně s fenoménem anonymity uživatelů internetu a otevřeností virtuálního prostoru pro komunikaci. V rámci virtuálních prostředí totiž uživatelé (narozdíl od reálného světa) komunikují bez rozdílu věku a pohlaví, může snadno docházet ke komunikaci dětí s dospělými, mizí vymezené společenské role, dochází ke snadnému překonání různých komunikačních bariér (introvert může virtuálně komunikovat podstatně snadněji než v běžné interpersonální F2F komunikaci), mění se sociální statut budovaný v běžných sociálních skupinách apod. Velký rozdíl představuje také řešení komunikačních konfliktů, sociální sítě neučí budovat kompromisní řešení, což naopak řada běžných komunikačních situací vyžaduje. V rámci sociální sítě se jednoduše "odpojíte", pokud se vám komunikace přestane líbit.

3. Sociální sítě jsou prostorem pro existenci sociálně-patologických jevů, zejména kyberšikany, kybergroomingu, sextingu, kyberstalkingu apod. Díky neexistujícímu systému ověřování pravdivosti osobních údajů uživatelů může docházet například k situacím, kdy uživatel-manipulátor předstírá jiný věk a vzhled a využije důvěřivosti uživatelů, kteří pak svolí k osobní schůzce (tzv. kybergrooming). Ta může skončit tragicky, jak dokladuje nedávno řešený případ Ashleigh Hallové, která byla uživatelem Facebooku zmanipulována k osobní schůzce a zavražděna. Díky zveřejněným fotografiím a základním osobním údajům se uživatelé sociálních sítí zdají být věrohodnější, opak je však často pravdou. Na pravdivost informací v sociálních sítích nelze spoléhat. Výzkumy dokazují, že 42,5 % dětí je ochotno jít na osobní schůzku s člověkem, kterého znají jen z internetu (E-Bezpečí, 2009).

Sociální sítě mohou také sloužit jako nástroje pomsty, pro útočníky je snadné vytvořit útočné diskusní skupiny zaměřené na konkrétní osobu či falešný profil oběti s urážlivým obsahem, časté je také zneužití fotografie uživatele pro fotomontáž a následné šíření tohoto obsahu ostatním uživatelům. Tyto projevy lze zařadit mezi tzv. kyberšikanu, které je dle statistik vystaveno 39 % uživatelů internetových sociálních sítí. 25 - 35 % dětí (ve světové populaci) se také stalo oběťmi kyberšikany. Ačkoli jsou sociální sítě opatřeny "záchrannými tlačítky" pro nahlášení závadného obsahu či jednání, ke kyberšikaně uživatelů dochází a docházet pravděpodobně bude i nadále.

Podle výzkumného šetření E-Bezpečí na vzorku více než 1000 dětí má 14,5 % českých dětských uživatelů internetu účet na sociální síti Facebook. Je tedy jasné, že děti sociální sítě aktivně využívají a tráví v kyberprostoru vysoké procento svého volného času.

Sociální sítě jsou zcela jistě zajímavými produkty, které mají velký vliv na populaci. Dalo by se říci, že sociální sítě jsou návykové a řada uživatelů je chce pravidlně navštěvovat a plnit nejrůznějšími informacemi. Sociální sítě umožňují udržovat dávno ztracené sociální vazby a vytvářet vztahy nové (naopak od běžného nevirtuálního života, kde je člověk limitován časem a prostorem). To vše má ovšem vliv na budování dovedností v oblasti přímé sociální interakce - jednoduše řečeno - čím více času trávíme na Facebooku, tím méně času trávíme přímou komunikací s lidmi.

Na závěr je třeba říci, že by bylo dobré skutečně si rozmyslet, jakým způsobem budeme své vztahy budovat. Mladí lidé jsou dnes zvyklí navazovat vztahy ve virtuálních prostředích (sociálních sítích), aniž by se s virtuálními kamarády či partnery osobně setkali. V lidském životě je však nutná přímá bezprostřední sociální interakce - ať již v rámci rodiny, školy, zaměstnání. Nebo se mýlím? Bude budoucnost opravdu pouze o virtuálních vztazích?

 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.