1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 4.00 (9 Votes)

Nejtragičtější případ kyberšikany v kontinentální Evropě se odehrál v Polsku. Obětí se stala 14letá studentka 2. gymnázia v Gdaňsku Anna Halman, která spáchala sebevraždu poté, co byla 20. října 2006 vystavena před zraky všech svých spolužáků sexuální šikaně a kyberšikaně.

annahalman

Blog věnovaný vzpomínce tragicky zemřelé Anny Halman (Zdroj: Blog pamięci tragicznie zmarłej Ani 2006)

Během vyučování, kdy musela učitelka na odvolání ředitele opustit na 20 minut třídu, Annu napadli a sexuálně obtěžovali 4 spolužáci (Łukasz P., Arkadiusz P., Mateusz W., Dawid M.). Strhali z ní šaty, osahávali ji a předstírali, že ji znásilňují. Jeden z nich ji chytil za hlavou a předstíral, že provádí orální sex. Další student, Michał Sz., vše natáčel na svůj mobilní telefon.

Anna se snažila bránit, pokusila se schovat pod lavicí, křičela a s pláčem prosila, aby jí nechali. Několik spolužaček se jí sice snažilo zastat, ale byly slabší než útočníci. Ostatní žáci pouze se zájmem přihlíželi, protože to považovali za výbornou legraci (Chłopcy przyznali: Dręczyliśmy Anię 2006, Przeżyła horror 2006).

Útočníci Anně vyhrožovali, že pořízený záznam umístí na internet, aby si ho mohli všichni prohlédnout, což také později udělali (Przeżyła horror 2006).

Anně se nakonec podařilo vyprostit a utekla domů. O šikaně doma nikomu neřekla. Učitelka po návratu do třídy obdržela kusé informace o tom, co se stalo. Po vyučování zavolala k Halmanovým, aby je informovala, ale zastihla pouze 18letého bratra Anny. Anna bratra prosila, aby rodičům nic neříkal, chtěla jim o tom povědět sama, ale to se nestalo (Przeżyła horror 2006).

„Dítě, co se ti stalo ve škole zlého?“ ptala se jí matka. „Poradím si, mami,“ odpověděla Anna. Téhož dne večer sdělila kamarádce Iwone, která ji přišla navštívit, že už nevydrží to školní ponižování, že se chce zabít. Iwone při odchodu řekla Annině matce, aby na ni dávala pozor. Další den Anna spáchala sebevraždu (Dam sobie rade mamo 2006). Oběsila se na švihadle.

Policejní vyšetřování ve škole odhalilo, že nešlo zdaleka o první útok, kterému byla Anna vystavena. Stejní útočníci ji napadali opakovaně několik týdnů od doby, kdy s Michałem Sz. odmítla chodit (Matka Ani: nie winię chłopców 2006).

Anniny kamarádky uvedly, že měla z chlapců panický strach, a to bylo také důvodem, proč předchozí útoky neoznámila. Podle rodičů byla tichá, uzavřená a velmi stydlivá (Łaszyn, Gruszczyńska, Pawliko 2006). Ani vedení školy předešlé incidenty nijak neřešilo, ačkoli o nich vědělo od dalších studentek.

Soud pro rodiny a nezletilé poslal všechny účastníky incidentu na tři měsíce do ústavu pro mladistvé, což vyvolalo velkou vlnu nevole a protestů ze strany veřejnosti (Tysiąc osób żegnało gimnazjalistkę z Gdańska 2006).

Na začátku vyšetřování totiž nebyl k dispozici videozáznam, který během incidentu útočníci pořídili. Chlapci jej po Annině sebevraždě stáhli z internetu a smazali z mobilních telefonů. Policii se však smazaný záznam podařilo zrekonstruovat a rázem tak změnili pohled okolí na Annu i její trýznitele.

Psychologové prohlásili, že z pohledu Anny se tento zážitek nijak nelišil od skutečného znásilnění, přičemž dále poukázali na fakt, že se to stalo veřejně před celou třídou, že byl téměř celý incident natočen a že dívka měla reálný důvod bát se zveřejnění nahrávky, jakož i dalšího pokračování útoků v příštích dnech, což muselo její trauma vystupňovat do neuvěřitelných rozměrů.

Celý zážitek, podpořený navíc hrozbou zveřejnění nahrávky, hrozbou opakování a strašlivou frustrací nad tím, co jí udělali lidé, které znala, z nichž některé možná považovala i za přátele (jeden z útočníků byl Annin bratranec a všichni bydleli ve stejné vesnici jako Anna), nepochybně postačoval k tomu, aby ji dohnal k sebevraždě (Blog pamięci tragicznie zmarłej Ani 2007).

Výsledky soudu nebyly dosud medializovány.