„Asi největší vlna se zvedla poté, co IvČRN rozpoutalo internetový lynč proti mně a mojí organizaci. Zveřejnili lživé informace o mně a mém „vlastizrádcovství“ spolu s osobními údaji a vyzvali své příznivce, aby mi dali najevo, co si o mně myslí,” popisuje své zkušenosti Monika, jejíž fotografie byla spolu s informacemi a odkazem na její profil zveřejněna na této dnes již neexistující facebookové stránce. Kvůli obavám z dalších výhrůžek si přeje zůstat v anonymitě. Pracuje pro organizaci, která pomáhá uprchlíkům v zahraničí. „Tehdy jsem se bála vyjít z domu, zamykala jsem se v práci i v bytě. Pokud to šlo, nechodila jsem po ulici sama. Když už jsem sama jít musela, neustále jsem na ulici sledovala, kdo z kolemjdoucích je nějak podezřelý a mohl by mne chtít napadnout,” pokračuje. Z permanentního strachu a stresu se u ní rozvinuly četné zdravotní problémy. To, co Monika popisuje, však není ojedinělá situace, jak by se možná mohlo zdát. Podobnému verbálnímu násilí a šikaně čelí i řada dalších žen, které působí v neziskových organizacích pracujících s migranty nebo uprchlíky. Pro tyto projevy je typické, že jsou vysoce sexualizované, osobní a snaží se tudíž adresátce ublížit. Velmi často obsahují bodyshaming, konkrétní výhrůžky znásilněním, případně smrtí. Zastání hledají jen velmi těžko.Více na blogu Hate Free.