E-Bezpečí 2020, 5(1): Page 39-41. Univerzita Palackého v Olomouci. ISSN 2571-1679.
Online: https://www.e-bezpeci.cz/index.php?view=article&id=1797

Komentář: Film V síti vyvrací drtivé množství stereotypů o sexuálních predátorech a také o prevenci rizikového chování. Vybíráme některé z nich.

Kamil KOPECKÝ


Film V síti, který půjde do kin 27. února, je v posledních dnech podrobován velkému množství kritiky, a to často od lidí, kteří jej neviděli a své představy o filmu odvozují z obsahu traileru či snad klipu Tomáše Kluse. Často pak do mediálního prostoru vypouštějí velmi zkreslené představy o tom, co je vlastním obsahem filmu, na co se film zaměřuje a jak sexuální abuzéry charakterizuje. Proto je nutné opět si vysvětlit, jaké mýty film vyvrací a zcela rozbíjí.

Stereotyp 1 - Pachatel jako dospělý starý muž útočící na dívku.

Prvním stereotypem, který film vyvrací, je představa o pachateli jako o dospělém starém muži. Naopak, film jasně ukazuje celou řadu pachatelů, kteří byli věkově blízcí oběti, často velmi mladí lidé, studenti či čerství absolventi různých druhů škol. Ve filmu nalezneme jak osoby velmi mladé, tak uživatele středního i seniorského věku, věkově od 20 do 70 let. 

Stereotyp 2 - Internet je pro děti zlo

Nesmysl, ve všech diskuzích s autory kromě osobní zkušenosti z natáčení jasně zaznívá, že internet je pozitivní nástroj a jeho benefity převažují nad jeho temnými místy, v podobném duchu jsem mimo jiné tuto situaci popisovat v živém vysílání na ČT 24 či v pořadu Sama doma. Stejné poselství je mimochodem součástí edukativní verze filmu V síti: Za školou a také doprovodné metodiky.

Stereotyp 3 - Jakmile vlezeme na internet, sesypou se na nás predátoři

Vůbec ne, film popisuje osobní zkušenost s komunikací v rámci několika vybraných platforem, především Lidé.cz a Facebook (uvnitř různých druhů diskusních skupin), netvrdí, že by to tak fungovalo vždy - kdykoli a kdekoli. Naopak, i na portálu E-Bezpečí dlouhodobě upozorňujeme na to, že např. v rámci běžné komunikace uvnitř online her je riziko kontaktu s opravdovým predátorem skutečně velmi nízké a vše podporujeme konkrétními daty, daleko častější je setkání s různými typy agrese či podvodným jednáním. 

Stereotyp 4 - Rodiče by na film měli reagovat zákazem

Totální nesmysl. Ve všech doprovodných materiálech, na všech besedách a mediálních vystoupeních upozorňují tvůrci na to, že zakázat dětem internet je naprosto hloupá a špatná reakce a  že zákazy v této oblasti nefungují. To samé je součástí i webové části portálu V síti, který cílí právě na rodiče.

Stereotyp 5 - Data, která film prezentuje, jsou přehnaná

Data, která jsou v rámci filmu využita, pochází ze dvou rozsáhlých výzkumných studií - České děti v kybersvětě (Univerzita Palackého a O2, 2019) a Sexting a rizikové seznamování českých dětí v kyberprostoru (Univerzita Palackého a O2, 2017), které byly realizovány na vysokých vzorcích (poslední na vzorku 27177 dětí), reprezentativních ve věkovém rozmezí 11-17 let. Obě studie upozorňují na to, že na osobní schůzky v reálném světě zvou své internetové kamarády i samotné děti, nejde tedy vždy o nebezpečné online kontakty, ale o jiné děti - 20,58 % dětí např. potvrdilo, že také pozvalo na schůzky své kamarády. Stejně tak oba výzkumy tvrdí, že: Samozřejmě na schůzku mohlo dorazit i jiné dítě, nejde tedy primárně o schůzky s internetovými predátory, ale kýmkoli - přesto jde o chování rizikové. Nenechme se tedy unést různými dojmy, ale držme se fakt. 


Kamil Kopecký
E-Bezpečí