Kyberšikana je forma agrese, která se uplatňuje vůči jedinci či skupině osob s použitím informačních a komunikačních technologií. Dochází k ní opakovaně, ať už ze strany původního agresora či dalších osob.

„Opravdová“ kyberšikana musí splňovat zejména kritéria opakovanosti, musí být dlouhodobá a musí být vnímána jako ubližující. Oběť se pak nedokáže útokům účinně bránit, existuje mocenská nerovnováha.

Termín kybergrooming (child grooming, online grooming) označuje chování uživatelů internetu (predátorů, kybergroomerů), které má v oběti vyvolat falešnou důvěru a přimět ji k osobní schůzce v reálném světě. Výsledkem této schůzky může být sexuální zneužití oběti, fyzické násilí na oběti, zneužití oběti pro dětskou prostituci, k výrobě dětské pornografie apod.

Kybergrooming je vlastně druhem psychické manipulace, ve které komunikuje dospělý uživatel (často pod falešnou identitou) s dítětem, přičemž využívá celou řadu strategií - např. zrcadlení (mirroring), phishing, profilování oběti, vábení a uplácení (luring), strategie snižování zábran dětí a mládeže zaváděním sexuálního obsahu do konverzace, izolační metody, strategie manipulace dětí prostřednictvím fotografií opačného pohlaví, webcam trolling apod.

Kybergrooming zahrnuje řadu trestných činů, jako je nebezpečné vydírání, sexuální nátlak, navazování nedovolených kontaktů s dítětem apod.

Termín sexting označuje dobrovolné sdílení vlastních intimních materiálů (fotografií, videí, má však i textovou podobu) - a to zpravidla v online prostředí. Ačkoli se sextingu věnují především dospělí, a to především v rámci partnerských vztahů, stále častěji se s ním setkáváme také u dětí základních škol.

Se sextingem je spojena celá řada rizik - v online prostředí snadno ztratíme kontrolu nad šířeným materiálem, materiály mohou po internetu kolovat desítky let, sexting může poškodit naši prestiž a může způsobit dokonce ztrátu zaměstnání, v rámci sextingu se můžeme stát pachateli přestupků či trestných činů (výroba, přechovávání, šíření dětské pornografie, ohrožování výchovy dítěte, nově např. navazování nedovolených kontaktů s dítětem, sexuální nátlak apod.), sexting je součástí kyberšikany, kybergroomingu a dalšího rizikového chování v online prostředí.

Podle zákona je dítětem osoba mladší 18 let. Pokud osoba mladší 18 let pořizuje nebo zveřejňuje materiály sexuální povahy (textové, obrazové, videa apod.), může sama dopustit výše uvedených trestných činů.

Termín sextortion vznikl spojením slov sex + extortion a označuje vydírání, při kterém jsou využívány intimní materiály (fotografie, videa).

Sextortion může být zaměřeno na konkrétního člověka (vytipovaného např. na sociálních sítích), může však mít i podobu e-mailového spamu (není tedy zaměřen na konkrétní osobu, ale je rozšiřován masově). Oba typy se od sebe liší především průběhem.

Revenge porn (porno-pomsta) označuje typ útoku, kdy dochází ke kyberšikaně konkrétních osob (zpravidla žen) prostřednictvím šíření dehonestujících sexuálně explicitních fotografií či videí obětí jejich expartnery či dalšími osobami.

Revenge porn je průvodním jevem tzv. „nezvládnutých rozchodů“ (rozchod, který nekončí smírem mezi partnery) či přímo trestného činu Nebezpečné pronásledování (tzv. stalking).

Webcam trolling je podvodná technika, při které útočník používá k oklamání oběti podvržený videozáznam, který oběť považuje za reálný obraz z webkamery. Jedná se zpravidla o videosmyčku, která zachycuje reálnou dívku či chlapce při chatování.

K připojení falešného záznamu do videochatu je potřeba mít speciální aplikaci, která simuluje virtuální kameru. Cílem pachatele je vylákat z oběti co nejvíce osobních a citlivých údajů - např. ji donutit, aby se před webkamerou svlékla, případně plnila jeho příkazy.

Pachatel si po celou dobu videohovoru nahrává záznam oběti, který pak může dále zneužít, např. pro vydírání oběti, vyhrožování, kyberšikanu, stalking apod. Webcam trolling řadíme mezi techniky tzv. sociálního inženýrství.

V prostředí internetu se setkáváme s velkým množstvím výzev, které nabádají k často nebezpečnému chování, které může způsobit uživatelům internetu (především dětem a dospívajícím) vážnou zdravotní újmu.

Online výzvy uživatele často nutí k zapojování se do nebezpečných úkolů, u jejichž plnění se uživatelé fotí či natáčejí, výsledek sdílejí a motivují tak další online diváky k zapojení se. Většina výzev v prostředí internetu existuje v latentní formě - pokud nejsou medializovány, zasahují velmi omezený okruh uživatelů. V případě medializace a masivního virálního šíření však mohou uživatelům internetu způsobit vážnou újmu.

To, že se dítě do rizikových výzev zapojuje, lze rozpoznat prostřednictvím různých fyzických příznaků - poškození rtů, poškození kůže, očí apod. v závislosti na typu výzvy, kterou dítě na internetu vyzkoušelo. Rodiče a učitelé by měli sledovat, zda se u jejich dítěte či žáka varovné příznaky, které tyto jevy doprovázejí, nevyskytují. Adekvátně pak na situaci reagovat a poskytnout dítěti informace o tom, jak nebezpečné toto chování je a jaké následky může způsobit.

Komunikace rodiče, učitele či vychovatele s dítětem o problematice rizikových výzev v prostředí internetu musí probíhat citlivě, aby informování o rizikových výzvách nevedlo k případné nápodobě.