Milióny dětí i dospělých na celém světě využívají internet a mobilní telefony, vyhledávají data, vytvářejí online komunity, obchodují, baví se, hrají hry, stahují filmy a hudbu. Jednoduše každodenně vstupují do světa neomezených možností a způsobů seberealizace. Díky ohromnému množství uživatelů se také stále více dostávají do kontaktu s různými osobnostmi, lidmi s různými názory, různými problémy, různými emocemi apod.
Tento kontakt dětem umožňuje technika - zejména instant messengery (ICQ, Jabber,
Trillian), chat (např. xchat.centrum.cz) a mobilní technologie (především SMS).
Díky vysoké anonymitě uživatelů internetu neprobíhá komunikace stejně jako
v reálném světě - uživatelé virtuální komunikace si mohou svou komunikaci
promyslet, mohou v komunikaci urážet, napadat, vydírat (např. zveřejněním
nějaké intimní informace), vyhrožovat (ublížením na zdraví, smrtí),
manipulovat, nutit uživatele různými způsoby k osobnímu kontaktu - a to
vše bez toho, aby byla odhalena jejich identita. Tyto způsoby komunikace
s sebou nesou řadu problémů, které hraničí s nezákonným chováním,
v ojedinělých případech mohou končit i těžkým psychickým i fyzickým
poškozením, či přímo smrtí.
V rámci zemí EU i celosvětově (např. USA, Kanada apod.) znají velmi dobře tyto problémy a řeší je preventivními opatřeními či přímo zákonnou úpravou. Např. mají k dispozici zákony proti kyberšikaně (cyberbullyingu), pronásledování (stalkingu či cyberstalkingu), manipulaci vedoucí k sexuálnímu obtěžování (cyber groomingu) apod. Zákonné úpravy jsou vždy doprovázeny systémem sankcí - od pokuty k trestům odnětí svobody. V České republice tento systém dosud není propracován a vzniká doslova „za pochodu“.
Typickým případem nepropracovaného systému u nás je např. problém nahrávání učitelů mobilními telefony při výuce (projev mobbingu či kyberšikany učitele) a zveřejňování těchto nahrávek prostřednictvím komunitních videoserverů (YouTube). Pro srovnání ve Velké Británii je tento problém poměrně jednoduše řešen díky systému, který umožňuje zabavit dítěti mobilní telefon a ještě na něj uvalit sankce (více např. na http://www.teachernet.gov.uk/).
Dalším typickým případem nebezpečného patologického jevu je notoricky známý stalking (cyberstalking), čili patologické pronásledování. Ten se projevuje tak, že např. po rozchodu partnerů jeden z nich druhého pronásleduje, zaplavuje ho SMS zprávami, telefonáty, dopisy, vydírá ho, uráží ho, vyhrožuje zraněním či přímo smrtí. Bohužel právní úprava je v ČR nastavena tak, že Policie ČR má možnost zasáhnout až tehdy, kdy dojde ke fyzickému násilí (což je často pozdě). Představu o stalkingu si můžete udělat např. z reportáže TV Nova (Na vlastní oči, 22.10.2008, online zde).
Těchto více či méně závažných jevů existuje celá řada, proto
byl vytvořen projekt E-Bezpečí, jehož úkolem je INFORMOVAT učitele, rodiče a
děti o těchto fenoménech, ZKOUMAT danou problematiku (přímo na školách či
pomocí online průzkumů), POMOCI vytvořit pravidla, omezující výskyt těchto jevů
v české společnosti, podpořit PREVENCI před těmito jevy a jednoduše díky
včasné informovanosti SNÍŽIT riziko spojené s těmito jevy.
Naším úkolem
není ZAKAZOVAT či HLÍDAT činnost dětí při práci s internetem či mobilem,
ale podpořit zdravou a zodpovědnou práci s těmito nástroji a komunikačními
platformami.
Tým projektu spolupracuje s univerzitními pracovišti, psychology,
sociology, učiteli z praxe, ale také firmami, které provozují mobilní
telefonní sítě (Vodafone) a zabývají se osvětou v oblasti bezpečnosti
využívání mobilů. Spolupracuje také se zahraničními výzkumnými centry, které se
problematikou systematicky zabývají (CRU).
Problematika spojená s bezpečností dětí ve vztahu k internetu
a mobilním technologiím se v České republice podceňuje.
Důvodů může být více:
1. Případy zneužívání dětí těmito způsoby nejsou u nás dosud tak časté, jako je tomu v zahraničí (např. Polsko, Velká Británie, USA, Kanada), nebo nejsou medializované.
2. Dalším důvodem je, že lidé problémy často zjednodušují, protože nedokáží odhadnout jejich dopad (vražda, sebevražda, psychické problémy apod.).
3. Nízká informovanost a nedostatek zkušeností s danou problematikou vede k tomu, že oběti v kritických situacích nevědí, jak reagovat, kam se obrátit o pomoc a často zůstávají s problémem osamoceni.
4. Lidé, kteří informační a komunikační technologie používají málo či vůbec, o jevech často nevědí a nedokáží si představit jejich společenskou nebezpečnost.
Jevy, kterými se projekt E-Bezpečí zabývá, nejsou nikterak nové, změnilo se pouze prostředí a nástroje, které lze pro realizaci dané nebezpečné praktiky (jevu) využít. Díky tomu, že jsou technologie dostupné velkému množství lidí, je také větší riziko, že dojde ke kontaktu dítěte s patologickým fenoménem. Navíc je podstatně těžší identifikovat osobu agresora a manipulátora a zabránit mu v jeho činnosti. Proto se projekt E-Bezpečí snaží najít cesty, jak tato rizika minimalizovat.
1. Informovaný žák schopný kriticky posoudit riziko spojené
s internetovou komunikací, který se nebojí vyhledat pomoc rodičů, učitele
či specializovaných institucí (Linka bezpečí, Policie ČR).
2. Učitel s novými znalostmi a dovednostmi
z oblasti počítačové bezpečnosti, které přenáší do své vlastní školní
praxe a na své žáky.
3. Zodpovědný rodič, komunikující se svým dítětem, autorita
i partner, který je dítěti průvodcem a oporou.
Za projekt E-Bezpečí
Mgr. Kamil Kopecký,
Ph.D.
Pedagogická fakulta
Univerzita Palackého v
Olomouci