21.06.17

Europol v těchto dnech vydává report "Online sexual coercion and extortion as a form of crime affecting children" zaměřený na oblast online vydírání v prostředí internetu. Ve zprávě se opírá…

Celý článek...

09.05.17

Jak s dětmi hovořit o "modré velrybě"? Metodický materiál ke stažení.

Celý článek...

01.03.17

Opět otevíráme nabídku vzdělávacích akcí zdarma.

Celý článek...

01.02.17
V těchto dnech se na nás obrací velké množství zájemců o vzdělávací akce. Rádi se pokusíme vyjít všem vstříc, nicméně v následujících 3 týdnech musíme dokončit jiné aktivity, tj. akce…
Celý článek...


Víte o tom, že je říjen Evropským měsícem internetové bezpečnosti?
 
Podporujeme










Banner


Úloha primární prevence aneb Jak informovat o rizikových jevech spojených s internetem
Labels: Modra velryba
Hodnocení uživatelů: / 4
NejhoršíNejlepší 
Sobota, 22 Duben 2017 14:10

mini_girlingrassV posledních dnech českým internetem stále rezonují zprávy o nebezpečné výzvě modrá velryba, kterou posilují různé druhy tiskových zpráv. Na projekt E-Bezpečí se v průběhu velikonočního týdne a následující dní obrátilo více než 70 klientů – dětí, rodičů a dětí, které upozorňují na vysoký stupeň nápodoby fenoménu – nejenom, že se děti zkoušejí zapojit se do hry/výzvy, ale také si např. malují na ruce symboly velryb, hovoří o hře/výzvě jako o skvělé zábavě, šíří informace a fotografie a dále fenomén posilují. Děje se přesně to, na co jsme upozornili již minulý týden. Policie argumentuje – s odkazem na zdroje InSafe a policejní varování z jiných zemí, že je její povinností upozornit na existující rizika, která jsou s hrou spojena. A argumentuje tím, že si myslí, že je nutné o rizikových fenoménech otevřeně mluvit. Ano, má pravdu, ale pouze částečně, ve velké části prohlášení se totiž bohužel mýlí

Předně je nutné rozlišit primární prevenci – která je orientována přímo na děti (všeobecná primární prevence rizikového chování), od prostého informování rodičů a učitelů o existujícím problému. Děti totiž nejsou dospělé osoby a informace o rizicích na ně mají naprosto jiný dopad, než na dospělé. Aby se totiž dítě socializovalo, tak svět kolem sebe přirozeně napodobuje (imituje), případně se identifikuje s konkrétní osobou (třeba spolužákem) a jeho chováním. Samozřejmě je také svým okolím formováno, ovlivňováno, jednoduše… vychováváno. Cílem prevence je pak především minimalizace vzniku rizika v příslušné skupině a snížení dopadu případného rizika v případě, že už se ve skupině projeví.

Aby primární prevence fungovala, musí splňovat několik základních bodů:

1. Primární prevence nikdy nesmí děti strašit, děsit, vyvolat v nich negativní odezvu.
2. Primární prevence rizikového chování musí vždy probíhat v bezpečném prostředí a musí být řízena.
3. Primární prevence rizikového chování by měla probíhat v limitovaných skupinách (ideálně 20-30 osob).
4. Primární prevence musí ovlivňovat postoje cílové skupiny.
5. Informace, které dítěti předkládáme, musí být vždy úměrné jejich věku.

Pokusím se jednotlivé body blíže rozebrat.

1. Primární prevence nesmí nikdy děti strašit, děsit, vyvolat v nich negativní odezvu

Řada preventistů si myslí, že prevence založená na strachu, funguje. Opak je pravdou, prevence postavená na strachu je nejméně efektivní forma prevence a má zcela opačný účinek, než snížit výskyt rizikového chování v dané skupině dětí. (Zdroj )

Na preventivní akci jedné nejmenované organizace jsem zažil situaci, kdy dětem ve 4. třídě ZŠ pouštěli v rámci lekcí o kyberšikaně video natočené Amandou Todd, která krátce poté spáchala sebevraždu. Dopad? Žáci zažívali více než týden intenzivní strach, pomočovali se, trpěli nočními děsy, báli se chodit do školy. Dalším příkladem prevence pracující se strachem je prezentace jistého preventisty s názvem Peklo jménem Facebook. Opravdu věříte, že snad děti budou důvěřovat někomu, kdo bude démonizovat jejich oblíbenou komunikační platformu? Opravdu věříte, že prezentace obsahující drsné záběry poškozených dětí, které měli účet na této síti, něčemu pomůže?

Preventivní akce samozřejmě mohou obsahovat i drsnější záběry z příběhů, ty však vždy musí preventivní pracovníci uvést na pravou míru a dát dětem prostor na dotazy, na projevení vlastního názoru, vysvětlit případné nesrovnalosti. Výsledek musí být vždy pozitivní – děti cítí, že mají nové znalosti a dovednosti a že jsou lépe připraveny čelit případným rizikovým scénářům. Preventivní akce u cílové skupiny nikdy nesmí vyvolat paniku a hysterii.

 2. Primární prevence rizikového chování musí vždy probíhat v bezpečném prostředí a musí být řízena

Primární prevence musí vždy probíhat v bezpečném prostředí – ve škole, v domácím prostředí, v prostorách preventivní organizace či jiných vhodných místech, a musí být vždy řízena. Má to svůj důvod – v tomto prostředí nemůže konfrontace dítěte s nebezpečným obsahem (třeba drastickou fotografií) vyvolat negativní reakci – třeba zkratkovité jednání. Proto také prevence neprobíhá tak, že by preventisté jezdili s megafony po městech a vykřikovali, jak je kyberšikana nebezpečná a jak děti nemají sdílet intimní materiály. Jak jsem již uvedl výše, musí být preventivní akce vždy řízena – preventivním pracovníkem, učitelem, rodičem, který dohlédne na bezpečí svého publika. Dítě, které se seznámí s novými informacemi, má řadu otázek, které mu může preventivní pracovník pomoci zodpovědět a hlavně uvést na pravou míru, vyvrátit mýty a poskytnout pravdivé informace. A třeba ho i uklidnit v situaci, kdy by reakce dítěte mohla být nepředložená.

Typickým příkladem rizikové situace, která vyžaduje řízenost a bezpečí, je právě challenge modrá velryba, obsahující velké množství nepravdivých, šokujících a zavádějících informací. V případě neřízeného příjmu informací z médií – ať již z bulvárních portálů či od youtuberů – mohou nepodložené a přehnané informace napáchat obrovské škody.

napodoba

(Zdroj obrázku: deasyphotographystudio.ie)

Při řízené prevenci dochází k minimalizaci rizika nápodoby, zatímco při nadměrné medializaci problému se riziko nápodoby zvyšuje. Podle Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a dalších relevantní expertních panelů mají děti výraznou tendenci k napodobování mediálně zprostředkovaného jednání a chování, protože v případě dětí nelze očekávat adekvátní schopnost odhadnout riziko (založenou na zkušenosti) tak, jako u dospělých osob. Právě proto dochází k regulaci mediálního obsahu (Zdroj).

Oprávněnost obav z nápodoby se již v minulosti mnohokrát prokázala. Za zmínku stojí snad nejznámější případ, když byl v roce 2006 popraven Saddám Husajn, obletěly záběry popravy celý svět. Tragickým důsledkem této medializace bylo šest mrtvých dětí. V různých koutech světa tyto děti zemřely při hře na Husajnovu popravu. (Zdroj)

Riziko nápodoby se projevuje např. u různých typů adrenalinovaných výzev inspirujících k jejich napodobování a následování. Typickým příkladem je např. planking (LDG), o kterém jsme v minulosti informovali již několikrát. Výzvy k plankingu vedly v řadě případů k vážnému ublížení si na zdraví a také několika úmrtím dětí i dospělých z celého světa (Zdroj).

Nápodoba se samozřejmě objevuje i v oblasti pornografie – děti přirozeně touží po informacích o sexu a hledají v prostředí internetu pornografii. Jenže… sledování pornografických pořadů u nich probouzí předčasný zájem o sexualitu, přičemž získávají deformovanou představu o sexu, u dívek zvyšuje sledování pornografie pravděpodobnost vzniku anorexie a dalších poruch příjmu potravy, sledování pornografie může mít vliv na neplánované rodičovství, dochází k předávání nežádoucích vzorců chování (násilí), pornografie zvyšuje toleranci dětí vůči normálním, ale také deviantním sexuálním praktikám apod. (podrobně zde).

3. Primární prevence rizikového chování by měla probíhat v limitovaných skupinách (ideálně 20-30 osob)

Pokud bude probíhat preventivní akce v malé skupině, dostanou děti dostatek prostoru na dotazy a preventista se jim může více věnovat. Je také schopen jich co nejvíce do preventivní činnosti aktivně zapojit, může s nimi účinně diskutovat, komunikovat, odpovídat na jejich dotazy apod. To vše minimalizuje vznik paniky a nápodoby, právě rozbor situace a objasnění fakt je to, co je velmi důležité. Tuto formu řízené prevence v limitovaných skupinách realizujeme např. v rámci aktivit projektu E-Bezpečí, podobně postupuje třeba ostravská Nebuď oběť a další organizace.

S nárůstem publika se snižuje účinnost, proto je nutné v případě velkých skupin změnit preventivní metodu oslovení klientů. Některé organizace (třeba Seznam se bezpečně!) proto volí pro prevenci kombinaci preventivně zaměřeného videa s následnou diskusí, ve které nejdříve cílová skupina zhlédne preventivní video informující o rizikovém fenoménu na základě konkrétních příběhu, po kterém následuje diskuse, ve které se mohou děti vyjádřit, ptát se, reagovat, vyjasňovat nesrovnalosti. To vše snižuje možnou paniku a hysterii a zvyšuje dopad aktivity. Pokud však dětem pustíme pouze preventivní video a nenásleduje rozbor a diskuse, pak jsme postupovali špatně…

4. Primární prevence musí ovlivňovat postoje cílové skupiny

Základem prevence je ovlivnit postoj cílové skupiny – a to pozitivním směrem. Když např. komunikujeme s dětmi o sociálních sítích, měníme jejich postoje např. směrem k mezilidské komunikaci, ověřování toho, s kým se baví, postoj k důležitosti jejich vlastních osobních údajů, k respektu k ostatním a také k nim samotným (vážením si sebe sama) apod. Postoj si musí vytvořit dítě samo, úkolem preventisty je dítě k tomuto postoji přirozenou cestou přivést. Ovlivňování postojů totiž výrazně zvyšuje odolnost dětí vůči rizikovému chování.

V prostředí škol se prevence orientuje především na posílení dobrých vztahů mezi dětmi (a také pedagogy) a na zvyšování kvality školního klimatu.

5. Informace, které dítěti předkládáme, musí být vždy úměrné jejich věku

Každá informace, kterou dítěti předkládáme, musí být úměrná jeho věku. Těžko budeme se šestiletými dětmi řešit, co je sex, a s 15letými dětmi, jak si mají nastavit bezpečné heslo. Každý věk má svá specifika, která je nutné respektovat a přizpůsobit se jim.

Zcela jistě tedy není vhodné a žádoucí s malými dětmi diskutovat třeba o plankingu, protože je pravděpodobné, že si prezentované situace vyzkouší. Stejně tak nebudeme s dítětem z první třídy diskutovat o různých sexuálních praktikách, protože to jednoduše nepochopí.

Na druhou stranu s nimi můžeme vést debatu o tom, jak se chránit na internetu, jak si ověřovat informace, jak si zabezpečit profil, jak si prověřit své internetové kamarády apod. Postupně pak paletu témat v návaznosti na fyzický a psychický vývoj dítěte rozšiřovat.

Slovo závěrem

Pokud chceme o rizikovém chování spojeném s internetem zodpovědně informovat, musíme si vždy uvědomit, že je důležitý jak samotný obsah sdělení (tj. pravda, ne hoax či fake news), tak i forma, kterou sdělení předáváme, a komunikační kanál, kterým informace předáváme (bulvár je zcela nevhodným komunikačním nástrojem). A velkou pozornost musíme věnovat také dopadu našeho sdělení a případným následkům, které budou následovat.

Dr. Kamil Kopecký
Univerzita Palackého v Olomouci, E-Bezpečí

 

P. S. Na závěr přikládám jeden příklad za všechny, který vám umožní udělat si představu o tom, jakou odezvu špatně a necitlivě šířené informace vyvolají.

Cituji: „Vážený pane Kopecký, obracím se na Vás s dotazem, jak se zachovat, když třída ZŠ (8.ročník)  velmi pozitivně hovoří o tomto fenoménu, kreslí si velryby po rukách, fotí si je, neustále o tom mluví, každé naše slovo jsou schopni převrátit na téma „velryby". Dnes dokonce přišel chlapec s pořezaným prstem od papíru, že je to úkol z „Modré velryby". Jako třídní mě to  trápí a neví, zda o tom radši nemluvit, nebo mluvit, vysvětlovat. Jak byste reagoval Vy? Velmi děkuji za informace. S přáním klidných dní, XY, ZŠ XY“

 




E-Bezpečí štítky

  1. Kyberšikana
  2. Kybergrooming
  3. Prevence kriminality
  4. Sexting
  5. Facebook
  6. Kyberkriminalita
  7. Kazuistika
  8. Výzkum
  9. Poradenství
  10. Legislativa
  11. Rozhlasové pořady E-Bezpečí
  12. Sociální inženýrství
  13. Reference na E-Bezpečí
  14. Vzdělávací akce E-Bezpečí
  15. Praxe
  16. Hope Witsell
  17. Jessica Logan
  18. Trolling
  19. E-Synergie
  20. Second Life
  21. Krize výchovy
  22. Teorie
  23. Planking
  24. Acton Beale
  25. Digitální stopy
  26. TOR
  27. Ochrana osobních údajů
  28. Chatroulette
  29. Statement of Rights and Responsibilities
  30. Fotografie na Facebooku
  31. IP obsah
  32. Právo a Facebook
  33. Platební karty
  34. Hoax
  35. Paypal
  36. Stalking
  37. Kyberstalking
  38. Facebook timeline
  39. Moje historie
  40. Netolismus
  41. WoW
  42. botmaster
  43. spam
  44. NAT
  45. Právo
  46. vztahové násilí
  47. domácí násilí
  48. Prenatální profily
  49. Konference
  50. Buzz
  51. Virální videa
  52. Star Wars Kid
  53. Dětská prostituce
  54. Komerční sexuální zneužívání dětí
  55. On-line prostituce
  56. Disinhibiční efekt
  57. Hackerazzi
  58. Christopher Cheney
  59. Google hacking
  60. Identity theft
  61. Krádež identity
  62. Ransomware
  63. emo
  64. GIFYO
  65. Seznam se bezpečně!
  66. Sekundární viktimizace
  67. Amanda Todd
  68. Mentální anorexie
  69. Bulimie
  70. Blogy
  71. SMS spoofing
  72. Svobodný internet
  73. Online prostituce
  74. Manipulace
  75. Interview
  76. Břetislav Horyna
  77. bigorexie
  78. ASK.FM
  79. homosexualita
  80. Tyler Clementi
  81. Ravi Dharun
  82. Hanka a Tonča
  83. Webcam trolling
  84. EXIF
  85. YouTube
  86. Seznam.cz
  87. Google
  88. IAD
  89. Flow
  90. Vydírání
  91. SCAM419
  92. Senioři
  93. Podvody
  94. Pornografie
  95. PRIZNEJ.CZ
  96. ASMR
  97. swag
  98. Rebecca Ann Sedwick
  99. Webrangers
  100. iPhone
  101. Roztahovačky
  102. Phishing
  103. Safer Internet Day
  104. Digitální rodičovství
  105. Planking
  106. nomofobie
  107. fantomové vibrace
  108. Kampaně
  109. Kyberbaiting
  110. Prank
  111. Darknet
  112. romance scam
  113. FoMO
  114. Modra velryba
  115. DaddyOFive
Generální partner projektu
Další partneři






Garance



TOPlist
Chcete podpořit naše aktivity? Děkujeme! Vážíme si toho!

Partneři, spolupracující instituce:

Licenční újednání, autorská práva:

Portál E-Bezpečí je provozován Centrem prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Všechna práva vyhrazena. (c) Centrum PRVoK PdF, Univerzita Palackého v Olomouci 2008 - 2017.

Kyberšikana: ISSN 2336-1360. Vydavatel: Centrum PRVoK PdF, Univerzita Palackého v Olomouci.

E-Bezpečí je ochrannou známkou chráněnou Úřadem průmyslového vlastnictví.
Webdesign: Axe design studio Olomouc | Technická podpora: Jiří Veverka | Sledováno systémem Google Analytics

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte komerčně-Nezpracovávejte 4.0 Mezinárodní License.