Home Rizikové jevy Další témata On-line komunikace očima mladistvých
axe
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 0.00 (0 Votes)

mini_communicationchildrenVětšina z nás bere on-line komunikaci jako běžnou součást života. Už si možná ani neuvědomujeme, že je pro nás rutinou jako ranní čištění zubů. Pojďme se společně podívat více „pod povrch“ on-line komunikace (či celého virtuálního světa) právě u těch, které zasáhla nejvíce – tedy mladistvé. Žáci se, v rámci projektu MF DNES: Studenti čtou a píší noviny, zamýšleli nad těmito otázkami.
 

Jak může Facebook a další sociální sítě pomoci a jak mohou uškodit?

„Mezi nesporné výhody patří možnost komunikace po celém světě. Máme možnost poznat život lidí na různých kontinentech. Přes Facebook či jinou sociální síť mohu komunikovat se svými přáteli, kteří jsou stovky i více kilometrů daleko. Další velkou výhodou sociálních sítí je, že se dozvídáme o různých společenských a kulturních akcích, kdo právě dnes slaví narozeniny apod. Kromě výhod má účast na sociální síti i své nevýhody. Mladí lidé u počítače tráví čím dál více času, který mohou využít daleko lépe (např. sport, četba apod.). Mezi velký problém (zároveň nevýhodu) sociální sítě patří kyberšikana. Je to odsouzeníhodná činnost, ke které se uchylují lidé psychicky nevyrovnaní. Mnoho případů kyberšikany končí sebevraždou. Tady spatřujeme odstrašující případy, které nás nutí se zamyslet. Musíme být opatrní, jaké informace o sobě na síti prozradíme. Dále si musíme dát pozor, abychom nepozapomněli na svět reálný (např. na své reálné přátelé, reálné povinnosti apod.). Samozřejmě to může zajít až tak daleko, že si člověk vypěstuje závislostní chování na internetu, přestane být schopný komunikovat v reálném životě, vnímat problémy svých blízkých apod.“ (Lenka, 16 let)

„Facebook byl sám o sobě dobrým nápadem. Problém je ovšem v tom, že ho lidé začali využívat pro uskutečnění svých nevhodných nápadů a plánů. Dalším problémem je “ona virtuálnost“. Lidé si mezi sebou na Facebooku píší, dokážou se neuvěřitelně otevřít a pak, když se potkají na ulici, nemají si co říct. Je to opravdu smutné. Následně se začne z takové sítě stávat síť plná lží.“ Někteří moji známí jsou na svém profilu úplně jinými lidmi než v reálném životě. Ne jednou si zkopírují z internetu různé dojemné citáty, ve kterých by se měla odrážet jejich dobrá povaha a pak, když vás potkají, nestojíte jim ani za pozdrav. Zkrátka si myslím, že se lidé moc uzavírají do virtuálního světa. Znáte výrok: „Kdo nemá Facebook, nežije?“ Nesnáším ho. Člověk tu byl dávno před všemi sítěmi a žilo se mu, řekla bych, mnohem lépe.“ (Eva, 16 let)

„Myslím si, že Facebook nemůže uškodit, dokud si tam mladé dívky nezačnou dávat fotky typu „výstřih až k pupíku“ nebo ještě lépe rovnou ve spodním prádle. Jako holka chápu, že se chtějí líbit a chtějí mít hodně pozitivních komentářů na jejich postavu. Ne nadarmo se ale říká, „všeho s mírou“. Myslím si, že takto vystavovat své tělo je dost laciné.“ (Klára, 16 let)

„Výhodou je velmi snadný zisk přátel, ale nemusí to být vždy bezpečné. V případě, že si přidáte na Facebook či jinou sociální síť neznámou osobu, tak nemůžete nikdy vědět, kým je v reálném životě. Další velkou výhodou je rychlé sdílení informaci, přístup z celého světa v jakoukoliv dobu a rovnocenné postavení uživatelů. Sociální sítě mají i své nevýhody. Já bych zmínila především narušení soukromí, i když je pravdou, že částečně se chránit můžete, pokud své soukromé informace sdílíte jen se svými přáteli.“ (Anežka, 16 let)

 

Jak se díváte na lidi, kteří na Facebooku nejsou? O co se ochuzují? Mají v něčem náskok?

 „Lidé, kteří Facebooku odolávají, se od ostatních značným způsobem liší. Dříve jsme se ptali: ,,Ahoj, dáš mi telefonní číslo?" Postupem času se fráze změnila a ptali jsme na  ICQ, ale nyní už je to jen: ,,Čau, dáš mi Facebook?" Jestliže někdo odpoví, že Facebook nemá, tak už se na něj koukáme, jako by byl z jiné planety. Přesto si neuvědomujeme, že nás Facebook pohltil, a nebo si to nechceme přiznat. Ten, kdo není na Facebooku, všechno lépe stíhá, protože nemá žádnou potřebu ani nutkání zkontrolovat nové příspěvky, novinky, drby apod. Jenže novinky a různé události jsou to, co nás udržuje v centru dění a tím pádem víme, co a kde se děje. Tohle je ta světlá stránka. Také lidé, kteří se vyhýbají Facebooku chodí častěji ven a nesedí doma s tupě zírajícím pohledem na otevřený Facebook, kde se stejně nic neděje. Tím nechci říct, že to tak je u všech lidí, někteří se jen potřebují domluvit s přáteli a jdou zas pryč. Facebook mají jen proto, aby šli s dobou a neměli trapné ICQ.“ (Renata, 16 let) 

 Na Facebooku  má profil už téměř každý. A ti co na Facebooku nejsou? To jsou     pro mě hrdinové, kteří nepodlehli davovému šílenství. Řekla bych, že se ochuzují o informace z aktuálního dění, toho být online, vědět vše hned a zároveň s ostatními. Ale cítí se opravdu o něco ochuzeni? Jsou tyto informace tak zásadní, že bez nich nemohou žít? Nebo je to pouhá představa těch, co na Facebooku jsou a ti nezávislí takto vůbec neuvažují? Ani já jsem neodolala současnému trendu mít profil na Facebooku. Taky jsem téměř denně připojená a hltám novinky. Uvědomuji si však, že jsou to hlouposti, bez kterých bych se lehce obešla. Nedokážu však odolat pokušení být aktuální.“ (Adéla, 16 let)

communication

Je člověk bez Facebooku ještě vůbec člověkem?

„Podle mého názoru se člověk bude muset časem od sociální sítě odpoutat, jinak bude v reálném světě zcela ztracený. Zajisté je dobře, že může člověk navazovat kontakty na sociálních sítích, ale neměl by podlehnout závislosti a neměl by ztratit schopnost žít společenským životem. Jen tak zůstane člověkem.“ (Lenka, 16 let)

„Člověk by se neměl nechat ovlivňovat. Měl by mít svůj názor a hrdost. Jen tak může zůstat člověkem, i přesto, že je „členem Facebooku.“ (Eva, 16 let) 

„Jakmile do této sítě spadnete, už nemůžete ven. Neříkám, že ho musím mít 24 hodin denně, ale už po víkendových dnech mi začíná chybět a potřebuji vědět, co se kde děje, nejen u mých přátel, ale i u mých oblíbených podniků, hudebníků apod. Je to zajímavá stránka, ale moc nás to pohlcuje a občas mi přijde, že na něm opravdu zapomínáme, že jsme lidé.“ (Lucie 16 let) 

Dovedete si představit svůj život bez Facebooku či jiných sociálních sítí? 

„Tuto otázku jsem už párkrát slyšel od rodičů, prarodičů i známých. Ptají se, co na tom má generace vidí. Upřímně já to sám nevím. Je sice pravda, že mám založený účet na Facebooku, ale to snad nemusí znamenat, že si nedokážu představit skutečný život takový, jaký je.“ (David, 16 let) 

„Někdy mám pocit, že sociální sítě v dětech zabíjí jejich představivost. Neříkám, že si občas nesednu k internetu a nepopovídám si s přáteli z daleka, ale v dětství jsem internet neměla a byla jsem spokojená. Často si říkám, že by mi bez internetu bylo lépe, ale občas jsem ráda, že ho mám. Na stáži v zahraničí jsem ho využívala poměrně hodně, ale pokud mám tu možnost, jsem od něj dál a raději se s přáteli scházím osobně.“ (Kateřina, 16 let) 

„Myslím, že v dnešní době si lidé nedokážou představit život bez sítí. Prostřednictvím Facebooku si píšeme s kamarády, přáteli, které nemůžeme vidět každý den. Zjišťujeme si domácí úkoly, přejeme si k narozeninám a jmeninám. Jsme jenom všichni líní a je to pro nás jednodušší.„Ano, Facebook nám dává hodně, ale také nám hodně bere. Jednou nás to sežere a budeme chodit na rande pouze přes něj. Těch spousta aplikací, co obsahuje. No není to krásné? Chtěla bych se vrátit do let minulých, kdy nebyl počítač, ani internet. Nikoho tehdy ani nenapadlo, že by se hrozba jako Facebook mohla objevit. Obdivuji všechny, kteří si ho ještě nezaložili. Zároveň jim i závidím, jelikož kdybych se k němu vůbec nedostala, tak by mi ani nechyběl. Ale dnes, když se někde něco děje a já to třeba jen náhodou nevím, tak se mi přátelé říkají, že nesleduji Facebook a mají přitom výraz jako bych byla úplně mimo. Je tohle ještě vůbec normální? Odpovězte si sami.“ (Lucie, 16 let)

 

Myslíte si, že virtuální život ohrožuje ten skutečný?

Nebezpečí pro mladé „příznivce“ virtuálního světa se skrývá v jeho upřednostňování před světem reálným. Jsou naprosto ponořeni do světa fantazie. Svět internetu pro ně znamená prožívání druhého, jiného života. Virtuální život se jim zdá lepší, snazší a příjemnější než život reálný. Pokud se zamyslíme nad komunikací ve virtuálním světě, tak můžeme říci, že je také jednodušší než ve světě reálném. Na Facebooku či jiných sociálních sítích můžeme napsat to, co by člověk nikdy v běžném životě nevyslovil. Jejich uživatelé si ve virtuálním životě kompenzují skutečnosti, které v reálném životě nefungují. Vypadá to tak, že kdo není na Facebooku není „IN“.  Ale je tomu opravdu tak? Není to náhodou naopak? Bylo by dobré přístup do této moderní virtuality zakázat či zablokovat? Facebook nemusí samozřejmě vždy škodit. Může i pomáhat. Vývoj se v této oblasti nedá zastavit. Snad jen trochu korigovat. Ale dokáže to někdo? (Zdeněk, 16 let)

„Ano, ohrožuje už jen proto, že člověk přichází o ty zážitky, které získá například     při poznávacím výletu na nějakou z památek. Internet mi život změnil tím, že sem více zpohodlněla. Raději, než abych si udělala výlet kvůli referátu na hrad, tak si na internetu najdu výpis těch nejdůležitějších věcí, vytisknu je spolu s obrázkem a mám hotovo, i když vlastně ani nevím, kde se ten hrad nachází, jak to tam vypadá atd. Dále ohrožuje komunikaci v reálném životě. Konverzaci na internetu moc nepoznáme, jestli se má člověk dobře a nic se neděje. Zkrátka je všechno fajn, zatímco při skutečné konverzaci jsme schopni na člověku vypozorovat, zda to tak opravdu je či není.“ (Pavla, 16 let)

„Myslím si, že ano. U nás teenagerů je velký problém závislost na internetu (přesněji na Facebooku). Většina mladých lidí je schopna u něj prosedět celý den a pak nemá už na nic čas. I mně se to bohužel stává, ale později si vyčítám, že nic jiného nestíhám. Facebook je něco jako droga. Řeknete si, že se jen podíváte, ale nakonec tam strávíte celý den. Je to takový zabiják času, ale je jen na nás, jak dlouho ho necháme náš čas zabíjet. Všichni to můžeme ovlivnit, problém je však takový, že si to spousta mladých lidí neuvědomuje, nebo hůř, je jim to jedno.“ (Klára,16 let)

 

Pro E-Bezpečí,
Mgr. Pavla Sekničková 

 

Projekt E-Bezpečí je vítězným projektem národního kola Evropské ceny prevence kriminality.

Partneři a spolupracující insitutuce

 

Generální partner projektu E-Bezpečí

logo o2

Další partneři a spolupracující instituce

 logo googlelogo nadaceo2logo msmtlogo mvcrlogo olomouclogo olomouckykrajlogo ostravalogo usembassylogo hoaxlogo policielogo proglaslogo rozhlaslogo aukrologo linkabezpecilogo nuvlogo ssblogo pcentrumlogo microsoft bwlogo esetlogo czniclogo nukiblogo podaneruce