Základní metodika pro práci s obětí kybernetické kriminality pro policisty obvodních oddělení
10. 11. 2019

Stručnou metodiku pro policisty na obvodech si můžete stáhnout zde.

Číst dál...

Reportáže o projektu E-Bezpečí na jednom místě
26. 10. 2019

Reportáže o aktivitách projektu E-Bezpečí na jednom místě jsou k dispozici zde.

Číst dál...

Fotokoláže z online světa
20. 09. 2019

Připomeňte si společně s námi fotokoláže, které se staly virálními a oběhly celý svět

Číst dál...


Home Rizikové jevy Další témata Omezí mezinárodní konference používání Internetu?

Přečteno jinde










































1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 0.00 (0 Votes)
mini_dubaiMezinárodní konference OSN v Dubaji zvířila vody nejenom Internetu svým tématem možné regulace mezinárodní počítačové sítě. Ano, řada států (a nejen jich) volá po nastavení jasnějších pravidel online komunikace, a s nimi spojených poplatků, restrikcí a omezení, která by se Internetu, tak jak jej známe dnes, více, či méně dotkla. Mají ale tyto snahy vůbec nějaký smysl?

Odhlédněme od politické roviny celého problému; jsou jí plná tradiční média, a podívejme se na rovinu ryze praktickou. Má dvě polohy. Na úrovni států i mezinárodních institucí existuje dlouhodobě budovaný, velmi propracovaný a fungující systém řízení telekomunikačního provozu. Jeho vznik byl iniciován a podmíněn celou řadou faktorů, nutností zajištění kompatibility mezi telekomunikačními zařízeními počínaje, přes otázku dělení nákladů a zisků plynoucích z komunikačního provozu až po národní a ekonomické zájmy států, na jejichž území jsou služby provozovány. Internet – jakkoli to může být na první pohled paradoxní – existuje mimo tento regulační systém. Internet nerespektuje národní hranice, a i když v globálním měřítku je rozdělen, jeho rozdělení často nekopíruje administrativní hranice, ale spíše hranice dané technologiemi. Internet je ovládán vlastními, z velké části nezávislými institucemi, jako je třeba ICANN, jeho jádro se nachází mimo jurisdikci vlád, ale také nadnárodních organizací typu OSN.

Státy chtějí, mimochodem, zcela přirozeně, tak důležitý fenomén, jakým Internet bezesporu je, nějak zabudovat do regulačního rámce, protože je to prostě jejich přirozenost. K této potřebě (jíž mohou zakotvit do závazných předpisů díky své schopnosti vytvářet zákony) pak na mezinárodní úrovni přidávají různé požadavky specifické pro danou kulturu, zvyklosti, nebo politický systém. I když některé z těchto požadavků mohou Evropanovi připadat jako snahy o omezení práv, která považuje za nezadatelná, viděno pohledem zemí, které je vznášejí se ale více než o cokoli jiného jedná o snahu přizpůsobit realitu počítačové sítě jejich zvyklostem, pravidlům, normám. Pro obyvatele arabského světa, nebo pro Číňana je totiž Internet džungle popírající jeho základní kulturní hodnoty, a snaha vlád do něj zasáhnout je proto viděno jeho očima legitimní, jakkoli očima Evropana je to naopak. Zapojení Internetu do globálního regulačního rámce by, viděno touto perspektivou, bylo přirozeným krokem, legislativní reakcí na vývoj, který proběhl živelně, uvedením věcí do pořádku.

google_freeinternet
Google se aktivně zapojuje do boje za svobodu internetu

Celý problém má však ještě druhou rovinu; a to ryze technickou. Internet se svou podstatou a principy naprosto dramaticky odlišuje od všech ostatních telekomunikačních systémů. Jak se přesvědčila celá řada zemí (v čele s již zmíněnou Čínou), jeho provoz nelze kvalifikovaně ani měřit, natož pak regulovat, představa o jednotném definování obsahových standardů je pak naprosto zcestná. Snaha o vytvoření závazných norem narazí nejpozději v okamžiku, kdy půjde o to tyto normy uvést do praxe, protože se ukáže, že jsou v rozporu s fundamenty fungování sítě a že principiální odlišnost Internetu od standardních telekomunikačních systémů je prostě tak veliká, že regulace nebude fungovat, dokonce ani na velmi omezených, uzavřených územích. A to bez ohledu na případné sankce, na kterých budou nepochybně trvat země typu Ruska, či států Afrického kontinentu.

Internet jasné, mezinárodní právní vymezení potřebuje, ale podle mého názoru by toto vymezení mělo vycházet z toho, že se jedná o zdroj daleko spíše, než když je uchopován jako technický prostředek. Pokud totiž bude jeho vymezení založeno na principu ochrany a přístupu (což se děje u zdrojů), přinese všem zúčastněným větší prospěch, a bude i do jisté míry vymahatelné. Snaha jej jakýmkoli způsobem omezit je, a zůstane pouze snem politiků, kteří nechápou, jak Internet doopravdy funguje.
Pro E-Bezpečí 
PhDr. Vojtěch Bednář

Výsledky projektu E-Bezpečí (2012-2018)

panel
70000 +
proškolených žáků ZŠ a SŠ
panel
15000 +
proškolených dospělých
panel
3200 +
podpořených obětí kyberkriminality
panel
250 +
vzdělávacích akcí ročně
panel
4500 +
odhalených případů kyberkriminality
panel
120000 +
unikátních návštěvníků webu ročně

 

Projekt E-Bezpečí je vítězným projektem národního kola Evropské ceny prevence kriminality.

Partneři a spolupracující insitutuce

 

Generální partner projektu E-Bezpečí

logo o2

Další partneři a spolupracující instituce

 logo nadaceo2logo googlelogo msmtlogo mvcrlogo olomouclogo olomouckykrajlogo ostravalogo usembassylogo hoaxlogo policielogo proglaslogo rozhlaslogo aukrologo linkabezpecilogo nuvlogo csoblogo pcentrumlogo microsoft bwlogo czniclogo nukiblogo podanerucelogo google